Tóny z tichého velkoměsta

Když britský deník The Guardian začátkem března vydal přehled deseti současných nejvlivnějších hudebníků, ocitl se ve výběru mezi popovými hvězdami, feministickými zpěvačkami a moderními folkaři i německý skladatel a klavírista Nils Frahm. Ačkoli jeho koncertní turné bývají dopředu vyprodaná, není to hitmaker, který by nakažlivými nápěvy bořil hitparády. Jeho otisk je ale mnohem hlubší. Pokud někdo našel recept na to, jak posluchačům navodit ve stresu 21. století stavy klidu a snění, je to právě Nils Frahm.

V průběhu několika posledních let se mu povedlo stvořit cosi jako zvuk pro léčení neuróz dneška: příjemně znějící náladovou směs, v níž se prolíná klubová elektronika s vlivy klasické hudby, především té klavírní. Má to i své nevýhody. Zásluhou této atraktivní formule se za ním totiž táhne obrovská vlna následovníků a imitátorů, kteří jeho postupy víc rozmělňují, než obohacují. Nejlépe je to vidět na streamovacích službách. Na nich se největší popularitě a počtu přehrání těší „zklidňující“ playlisty, které se nesou v duchu jeho meditativního rukopisu.

Pětatřicetiletý Frahm každopádně nyní platí za nejslavnějšího představitele soudobého neoklasického žánru a jak ukazuje jeho mimořádná albová novinka All Melody, on sám – na rozdíl od zmíněných playlistů – hudbu nepojímá jako účelovou anonymní kulisu. Stále si udržuje kontemplativní charakter a možná nejvíce vzrušující je na něm skutečnost, že ačkoli je řazený mezi klasiku, přistupuje ke klavíru a klávesám s…