Víte, já se tak trochu v perských kobercích vyznám“ – zní úvodní věta doktora Vitáska z povídky Karla Čapka Čintamani a ptáci. Známý příběh zařazený do Povídek z druhé kapsy pojednává o sběrateli koberců, který jednoho dne narazí v zastrčeném krámku na „bílý anatolák ze 17. století, místy už naveskrz prochozený“, o jehož ceně nemá majitelka ponětí, přesto ho odmítá objeviteli prodat. A jelikož ho navíc střeží fenka Amina, přese všechny legální i ilegální Vitáskovy pokusy o jeho získání tam „ten unikátní ptačí koberec leží podnes“.
Koberec o velikosti 350 na 200 centimetrů pokrytý ptačími motivy Čapek opravdu ve dvacátých letech v jednom z pražských obchodů objevil a nepodařilo se mu ho (nejspíš ovšem kvůli ceně) koupit. Před třemi lety ho ale díky dotaci z ministerstva kultury získala Národní galerie, která o něm nyní vydala knížku. Koberec je ještě o sto let starší, než si Čapek myslel, čímž je jedním z nejstarších orientálních koberců v našich sbírkách. Motiv čintámani (tři koule poskládané do trojúhelníku) si Čapek přibájil, jsou na něm jen ptáci, respektive spíš listy ptáky připomínající, neboť na osmanských kobercích se živé bytosti zobrazovat nesměly.
Čapkova vášeň k orientálním kobercům vyvrcholila v roce 1925, kdy se spolu s nimi přestěhoval do slavné vinohradské vily, v níž jich dodnes zůstala pěkná sbírka – celkem 40 kousků. Čtenář se v knize dozví také o Heleně Zajíčkové, majitelce obchodu, ve kterém Čapek „anatolák“ našel, mimochodem vášnivé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
