Za posledních devět let zadržely estonské bezpečnostní složky jedenáct ruských špionů, což potvrzuje výraznou aktivitu ruské špionáže v jedné z členských zemí Evropské unie. Není přitom důvod se domnívat, že jinde v Evropě je to jinak. Jediné, čím se Estonsko od ostatních odlišuje, je to, že se ruské vyzvědače snaží chytat – a má v tom úspěch. Díky tomu je zřejmější, o co Rusové v Evropě usilují a jak na tom pracují.
Ve tmě
Kdo by čekal elegantně oblečeného muže v drahém autě, jak jsou špioni nejčastěji prezentováni na filmovém plátně, bude překvapen. „Jsem teď kvůli práci daleko a nemůžu se vrátit, přijďte večer,“ říká do telefonu znatelně unaveným hlasem Pavel Romanov. Jsme na samotě ponořené v lesích na východě Estonska, dva kilometry od ruské hranice. Přijeli jsme sem bez předchozí domluvy a žena, která nám před chvílí vytočila na svém telefonu manželovo číslo, působí ustrašeně.
„Co od něj chcete?“ ptá se nás a odpověď, že si chceme jen promluvit, jí klid nepřináší. Stavební dělník Romanov se vrátil domů teprve nedávno z vězení, kde seděl dvacet dva měsíců coby odhalený spolupracovník ruské kontrarozvědky FSB. Nebližší vesnice je odtud deset kilometrů daleko. K domu Romanovových se dá dojet jen po zpevněné pískové cestě. Obytná budova drží jakž takž pohromadě, kromě ní stojí na pozemku několik polorozpadlých stodol a kůlen, na dvoře jsou zaparkovaná nepojízdná auta. Všechno to hlídají dva obrovští psi.
„Takhle tu žijeme, žádný luxus,“ říká Romanovova…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
