Žít jako ve snu

Tmu opuštěné tovární haly prozařují krvelačné červené oči. Blíží se ke střelci, ten hází jejich směrem světlici, registruje obří pavoučí obludu a spustí palbu. Mine a zasáhne potrubí, ruka se napětím chvěje, pak ale na chvíli získá jistotu a pavouk klesá k zemi. V tu chvíli si střelec uvědomí, že přeslechl šramot, který k němu přichází z pravé strany haly. Okamžitě otočí hlavu oním směrem. Příliš pozdě na to, aby zareagoval – zahlédne jen gigantická kusadla, ucítí nečekaně intenzivní mrazení na krku, kam se mu pavouk zahryzl a instinktivně zavře oči. Naposledy v tomto životě. Když je otevře, bliká mu před nimi dosažené skóre bodů a nápis: Zemřel jste.

Střelec odkládá sluchátka, brýle i pohybové ovladače, které ještě před chvílí sloužily jako pistole a vrhač světlic. Tovární halu za brýlemi střídá realita: jsme v pražské kanceláři herních vývojářů studia DIVR Labs, které se jako zatím jediné české studio specializuje na hry pro virtuální realitu a před několika málo měsíci debutovalo výše popsaným titulem Blue Effect. Ačkoli celé prostředí včetně vražedných pavouků a dronů je dílem fantazie programátorů, emoce a fyzické reakce, které v něm lze prožít, jsou skutečné: nervozita, strach, dezorientace i zcela nelogické mrazení na krku, na nějž míří pavoučí kusadla. Střelec si z tohoto zážitku neodnáší pocit, že by hrál hru. Celou bytostí je přesvědčen, že v té tovární hale skutečně byl.

„Stačí, když si to jednou vyzkoušíte, a okamžitě její kouzlo pochopíte. Pohltí vás,“ odpovídá Daniel Jerman z DIVR Labs na otázku, proč se rozhodli zaměřit čistě na hry pro virtuální realitu. Jednali rychle. Není to ani rok, co se na pultech objevily brýle a ovladače pro virtuální realitu nové řady nazvané HTC Vive a Oculus Rift, jejichž přesvědčivost přináší první důkaz o tom, že desítky let staré vědecko-fantastické sny o prodlévání člověka ve virtuálním prostoru se mohou stát skutečností. V jejich případě se totiž poprvé spojuje finanční dostupnost s dostatečnou technologickou vyspělostí. Běžný uživatel, který investuje do domácího vybavení částku okolo třiceti tisíc korun, dnes může okusit působivý zážitek pohybu ve virtuálním prostoru, o nějž vědci usilovali od poloviny osmdesátých let minulého století a jehož motiv byl přítomný takřka v každé sci-fi.

Virtuální realita aktuálně představuje divoký trh plný tužeb a očekávání, o němž si málokdo troufne předvídat, kam se v příštích měsících bude ubírat. Jisté je ale to, že se k němu upíná spousta víry, a to nejen v oblasti herního průmyslu, ale také ve vědě, architektuře či medicíně. Vedení molochu jménem Facebook evidentně věří na virtuální prostor jako na nové „místo pro setkávání“, protože do nákupu firmy Oculus vyrábějící hardware pro virtuální realitu investovalo dvě miliardy dolarů.

Očividnou sázku na virtuální realitu coby médium budoucnosti potvrzuje to, že další velcí hráči jako Google, Apple, Amazon, Microsoft, Sony nebo Samsung dnes mají na její vývoj a vylepšování vyčleněná celá oddělení a nabírají další a další programátory. Jak před časem poznamenalo jedno z vydání časopisu Wired – do nynějška jsme byli uživateli internetu informací, ale virtuální realita nás může posunout do roviny internetu zážitků a zkušeností, které budeme vnímat s podobnou intenzitou jako ty ve skutečném světě. Taková vize může být lákavá i apokalyptická zároveň.

Vystoupila už virtuální realita z říše fantazie a snů? Čtěte téma v novém Respektu 9/2017