Nezoufejte

Dnes se všeobecně považuje za jisté, že v celém světě jsou na vzestupu radikální síly vlevo i vpravo. Aktivizují se populisté obou druhů, kteří stejně pohrdají globalizací a jsou si jisti, že budoucnost půjde směrem, který určí oni. Znovu se však zvedá i střed, dokonce i v srdci starého světa.

Vezměme Emmanuela Macrona, devětatřicetiletého bývalého bankéře od Rothschildů, který je nyní pravděpodobným favoritem voleb francouzského prezidenta. Průzkumy naznačují, že v prvním kole by v čele mohla stanout kandidátka extrémní pravice Marine Le Pen s asi pětadvaceti procenty hlasů. Ale v druhém kole, do něhož postoupí jen dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního, by ji měl Macron snadno porazit. Je třeba připomenout, že Macron je nadšeným zastáncem volného trhu, globalizace, Evropské unie a transatlantické aliance – a přesto má silnou podporu v zemi, o níž se ví, že má silné odbory, skeptický postoj vůči kapitalismu a nedůvěřuje Americe.

Proč? Protože Macron je – hlavně a především – outsider, reformátor a charismatický politik. A tyto vlastnosti jsou, zdá se, mnohem důležitější než ideologické zařazení. Sociologické výzkumy přesvědčivě ukazují, že lidé se s kandidáty niterně spojují a tento vztah si pak racionalizují tím, že souhlasí s jejich politickými návrhy. Ideologie Billa a Hillary Clintonových se příliš nelišila. Avšak voliči v srdci Ameriky – na emocionální úrovni – cítili, že Bill „je získal“; k Hillary si takový vztah nikdy nevytvořili.

Chaos

Evropané…