Dopis z Muir Woods

Jako malý kluk jsem to miloval. Několik desítek kotoučů, na nich snímky z celé Ameriky. Strkaly se do umělohmotného kukátka a zmáčknutím páčky naskočil vždy nový obrázek. Jedním z těch, které jsem měl nejraději, byl kotouč s fotkami obrovských stromů. Tak obrovských, že je lidé nedokázali obejmout, kutali do nich brány a projížděli skrze ně autem.

Pohled do kukátka mě dostával do úplně jiné reality. Dávno před 3D brýlemi byly obrázky udělané tak, že jsem měl pocit, že se procházím v trojrozměrném prostoru. Dlouhé minuty jsem zíral, zda jsem schopný dohlédnout do vzdálených korun stromů. Čas však běžel, mě logicky začaly zajímat jiné věci a na kukátko jsem zapomněl. Před letošními Vánocemi se nečekaně vynořilo.

Babička, která ho dostala kdysi dávno, když jsem ještě nebyl na světě, od svého otce jako dárek z Ameriky, jej někde objevila a dala ho teď mé pětileté dceři. Jsem zvědavý, jaký kotouč si časem nejvíc oblíbí ona, můj favorit se každopádně nezměnil. Znovu jsem sáhl po gigantických stromech, abych o měsíc později poprvé v životě stanul přímo uprostřed nich.

Při své nedávné cestě po Americe jsem měl možnost navštívit Kalifornii a tuhle příležitost jsem nemohl propásnout. Nejliberálnější stát USA není známý jen vstřícností k různým menšinám, marihuaně, mostem Golden Gate Bridge, ale právě i prastarými sekvoji. Mají je tu v několika národních parcích, jeden z nich se jmenuje Muir Woods National Monument a je vklíněný do hlubokého údolí pár kilometrů od Tichého…