Devadesátiprocentní dobro

Hýbat s daněmi je ošemetná věc. Málokdy se snižují všem, většinou se zátěž jen přehazuje z jedněch na druhé. Co jedni ušetří, to druzí musí zaplatit a spustí se křik.

To poznal minulý týden Bohuslav Sobotka, když otevřel na webu kalkulačku počítající příjmy podle nového, do té doby utajovaného daňového plánu ČSSD pro letošní volby. Kromě nových daňových sazeb pro firmy a nové daně pro banky chce Sobotka zrušit dnešní rovnou patnáctiprocentní daň z příjmu a zavést místo ní sazby čtyři – od 12 do 32 procent. Cílem je ulevit většině a vybrat víc od lidí s příjmem nad 50 tisíc, což je v Česku vzhledem k nízkým a hodně vyrovnaným platům jen každý desátý.

Sociální demokraté se nijak netají tím, že celý návrh je koncipovaný čistě pragmaticky jako předvolební kalkul. S dopady na ekonomiku si nikdo nelámal hlavu, jde výhradně o to přerozdělit daňovou zátěž tak, jak je to podle ČSSD „spravedlivější“. Z hlediska marketingu dává návrh smysl, zvlášť když proti samotné myšlence progresivního zdanění lze těžko principiálně něco namítat. Funguje v celé západní Evropě a v rozumné míře nemá žádné škodlivé účinky. Stejně jako se neprokázaly žádné blahodárné efekty rovné daně, která v Česku letos funguje už desátým rokem. Teoreticky by sice měla život zjednodušit, ale v praxi se nic takového nestalo. Život předtím běžel bez ní a pokračoval s ní bez zjevných změn. Při hodnocení progresivního zdanění se navíc často zapomíná na to, že vyšší sazbou se nezdaňuje všechno, ale jen to, s čím se…