Žili nešťastně, dokud neumřeli

Kate Baggott obývá se svými dvěma dětmi malý půdní byt ve vesnici nedaleko Frankfurtu. Kate Baggott je Kanaďanka, má povolení k dočasnému pobytu a nesmí tu pracovat ani dostávat podporu. Trojice dorazila do Německa v říjnu poté, co jim kanadský soud dal jeden den, aby nastoupili do letadla a odcestovali. Děti byly už téměř rok v Kanadě, když bývalý manžel paní Baggott, Kanaďan žijící v Německu, zrušil svůj souhlas s přesunem dětí do Kanady a prohlásil, že „děti byly uneseny rodičem“. Německý soud svěřil děti do plné péče paní Baggott, musí však s nimi zůstat v zemi, dokud nebude vyřešeno odvolání.

Taková martyria jsou stále častější, stoupá totiž počet národnostně smíšených rodin a svazků, v nichž rodiče nejsou manželé. Například každé sedmé dítě v Evropské unii porodí žena, která má občanství jiného státu. V roce 2015 měly v Londýně neuvěřitelné dvě třetiny dětí alespoň jednoho rodiče, který se narodil v cizině. Ve více než jedné desetině manželství rozváděných v Dánsku, ve Španělsku a ve Švédsku alespoň jeden partner nemá občanství.

Při rozvodech „přes hranice“ se musí především určit, zákony které země se použijí. Když jde o hodně peněz, objevují se snahy si soud spekulativně vybírat – jurisdikce některých zemí je totiž k bohatšímu partnerovi vlídnější. Německo a Švédsko vylučují z jakéhokoli vyrovnání majetek vlastněný před uzavřením sňatku. Trvalá finanční podpora jednoho partnera druhým je vzácná ve Francii a v Texasu; a Georgie, další stát USA, ji zcela odmítá,…