Neviditelná hlava

„Vážené dámy, vážení pánové, nový rok je už od svého počátku také starý, protože nezadržitelně směřuje k dalšímu 31. prosinci. I tento novoroční projev je staroročním, podobně jako je starým vše, co se událo nyní, protože s každým okamžikem se děje něco nového. Co je nové, vlastně poznáme až tehdy, když se to stane starým, protože jenom v odstupu můžeme nahlédnout, jestli něco svoji dobu proměnilo. Bez přítomnosti v minulosti nebudeme moci srovnávat a bez existence v budoucnosti přijdeme o možnost být jinými. Do tohoto nadčasového rámce zasazuji důvod, proč jsem se stal prezidentem: chci využít váhy tohoto úřadu k jeho zrušení.

Zachovejme historickou kategorii autority jako kontextuální a situační konstelaci, a nikoli jako institucionalizovanou moc ústřední tváře, která vyrůstá z krku klanové, kmenové, feudální a potažmo totalitní hierarchie. Tak jako jsme neměli vždy demokracii, tak nemusíme mít napořád hlavu státu neboli v moderní éře prezidenta, jehož funkce, a všeobecná fascinace tímto statusem, zpochybňuje představu o tom, že žijeme ve struktuře sítě epochu decentralizace s organickou povahou moci.

Zneviditelněním hlavy zviditelníme myšlenky. Nebudeme se vztahovat k určité postavě jako k apriornímu ztělesnění centra, respektive epicentra. Osvobodíme se od politiky obličeje, jehož prostřednictvím se zdánlivě orientujeme ve spleti společenských fenoménů. Například Obama je pak nositelem naděje a Trump zmaru, aniž bychom promysleli paradoxní jev, že se tak dlouho…