Dítě kultury narcismu

Možná jsem výjimka, ale po několik týdnech Trumpova prezidentování se mi z celé té záplavy tweetů, prezidentských výnosů, útoků a protiútoků točí hlava. Proto jsem se rozhodl, že si od každodenní palby vytvořím odstup a pokusím se v celé kakafonii najít něco, co dává smysl. Jaká je vlastně základní filozofie této vlády?

Hlavním ideologem Trumpovy éry je zcela jistě Stephen K. Bannon, podle mnoha líčení druhý nejmocnější muž této administrativy. Bannon je inteligentní a hodně toho přečetl, vyzná se v americké historii. Prošel jsem jeho filmy a projevy a z těch nevychází jako rasista a zastánce bílé rasy, jak ho mnozí líčí. Je ale neobvykle konzervativní. Zvykli jsme si již na konzervativce, kteří jsou ve skutečnosti ekonomickými libertariány, Bannon však představuje starší školu evropského myšlení, která nedůvěřuje volným trhům, je odhodlána chránit tradiční kulturu a náboženství a beze studu oslavuje nacionalismus a vojenské hodnoty.

Ve svém projevu na konferenci konzervativního politického hnutí v roce 2012 Bannon vysvětlil své znechucení z Mitta Romneyho a zároveň obdiv k Sarah Palin, jejíž starší syn, jak Bannon připomněl, sloužil v Iráku. Bohatý a úspěšný Romney naopak, jak Bannon prohlásil, „nebude (jeho) vrchním velitelem“, protože „žádný z jeho pěti synů, kteří vypadají jako dobří Američané, nesloužil jediný den v armádě“.

Jádro Bannonova myšlení je možné nahlédnout v jeho filmu Generation Zero (Generace nula). Soustředí se na finanční krizi roku…