Sbírka povídek Zpátky do boje, debut mladého prozaika Phila Klaye, byla roku 2014 v USA ověnčena Národní knižní cenou a přivítána jako první zásadní beletristická výpověď o bojích v Iráku. Autor v ní coby válečný veterán sloužící od ledna 2007 do února 2008 čerpal z vlastních zkušeností – a coby absolvent kurzů tvůrčího psaní pak navázal na tradici anglofonní válečné literatury. Jeho protagonisté čelící etickým dilematům tak vyvolávají otázky dvojího druhu: čím navázal na klasiky, a nakolik byla válka v Iráku jiná než ty předchozí?
Nejblíž má Klay k Timovi O’Brienovi a jeho uchopení války ve Vietnamu, což vyplývá už z podstaty obou morálně nejednoznačných konfliktů bez jasného vítězství: i tady se střetali mladí vyzbrojení Američané s neviditelným nepřítelem v zemi, které málokdo rozuměl. Na ekonomickou stránku bojů a korupci poukazuje autor stejně absurdně jako Joseph Heller v Hlavě XXII, silným echem tu zaznívá povídka Ernesta Hemingwaye Vojákův návrat. I Klayovi hrdinové mají problém zážitky smysluplně převyprávět a těžko se přizpůsobují civilnímu životu.
Jak pochvalně podotkla k jazyku a kadenci řeči knihy většina zaoceánských recenzentů, z běžného bytí je ostatně vyčleňuje už jejich slang, často atakující meze srozumitelnosti: je plný akronymů a čísel, byrokraticky vyprázdněných termínů a hrubého klení. Překvapivější však je, jak systematicky se většina vojáků uchyluje k rasistickému výrazivu typu „mrtvola nějakého čmouda“ – jímž se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
