Plácaná po zádech must go on

Udílení uměleckých cen není skok do dálky, aby se dal přesně určit nejlepší výkon. Záleží na vkusu, sympatiích, náladě. Umělci ale mají obvykle ceny rádi, protože jim otevírají dveře k další práci. Producentům zase někdy mohou posloužit jako záruka, že si víc diváků koupí vstupenku. A přestože není třeba brát ceny smrtelně vážně, vyplatí se je sledovat, protože mohou prozradit leccos zajímavého o obecnějších trendech i záběru posuzovatelů. Totéž platí pro letošní České lvy.

Ještě než 18. ledna oznámili členové filmové akademie letošní nominace, sehráli s nimi malou hru producenti snímku Masaryk. Využili regulí a film o poválečném ministrovi zahraničí nasadili na pouhý týden do jediného kina. Tím splnili podmínku akademie pro zařazení do hlasování a v celkem nijak závratném roce převálcovali v počtu čtrnácti nominací ostatní kandidáty. Přitom do široké distribuce jde snímek až v březnu.

I jména dalších favoritů naznačují, že akademici slyší hlavně na historické filmy, tedy „poctivé dobovky“, a v poli čtyřiceti hraných filmů se nerozhlížejí příliš daleko. Druhý za Masarykem je s dvanácti šancemi Anthropoid o atentátu na Heydricha. Třetí pak osmdesátková Učitelka Jana Hřebejka s devíti nominacemi, o jednu méně má Já, Olga Hepnarová. Čtveřici doplnil Rodinný film. Nominace za ženský herecký výkon ve vedlejší roli dokonce vyšla i na jeden z nejhorších loňských počinů Lídu Baarovou. Dvě herecké a čtyři technické…