Osobnost člověka bývala dlouho považována za téměř neměnnou danost. Utváří se v raném věku prolnutím genetických dispozic s rodinnými vlivy a řada studií ukázala, že v hlavních rysech zůstává stejná až do stáří. Například hojně citovaný výzkum amerických psychologů z roku 2010 dospěl k závěru, že základ osobnosti člověka je v podstatě hotový, když jde poprvé do školy, a nebude o moc jiný ani v době, kdy tam povede svá vnoučata.
Je to docela smůla: současní lidé totiž evidentně trpí nespokojeností se sebou samými a touží se změnit. Jiná americká studie tak například v roce 2014 spočítala, že se svými hlavními osobnostními rysy je spokojeno jen třináct procent lidí. Zbytek by se raději – aspoň v některých rysech – stal někým jiným.
Ale naštěstí tu máme třetí, nejčerstvější studii, která z tohoto patu života na planetě Zemi objevila cestu ven. Tým vědců vedený psychologem Brentem W. Robertsem z Univerzity v Illinois publikoval před týdnem závěry důkladné práce, o nichž se teď vzrušeně diskutuje. Lidská osobnost se podle nich dokáže nečekaně významně proměnit vlivem psychoterapie. Pár týdnů sezení na pohovce umí udělat změnu, na jakou by člověk přirozeným sbíráním zkušeností potřeboval skoro půl života.
Velká pětka
Existují různé teorie osobnosti, psychologové si však nejvíc oblíbili tu, jíž se někdy přezdívá „velká pětka“. Podle ní se dá lidská povaha popsat pomocí pěti základních parametrů – otevřenost, svědomitost, extraverze (tedy „společenskost“), vstřícnost a neuroticismus (náchylnost k negativním emocím). V každé téhle kategorii dosahuje každý z nás určité úrovně a to vše dohromady dává hrubou představu, jací jsme. Dá se změřit v oboru oblíbeným dotazníkem.
Posun odpovídá desítkám let přirozeného vývoje.
Studie ukázaly, že určité osobnostní rysy (třeba vysoká míra neuroticismu nebo nízká extraverze) vedou k méně uspokojivému životu. A vědci také vědí, že osobnost se u většiny lidí lehce mění s věkem. Typicky ke stáří přibývá svědomitosti a vstřícnosti a ubývá otevřenosti. Jinak se ale osobnost člověka považuje za více méně stabilní.
Brent W. Roberts a jeho kolegové však teď udělali zajímavý hloubkový průzkum, který dosavadní představy rozšiřuje. Shromáždili všechny dostupné studie (celkem 207), jejichž autoři nechávali svým pacientům vyplnit zmíněný dotazník Big Five před, v průběhu a po skončení psychoterapie. Vypadá to jako celkem banální nápad, jejž mohl někdo provést už dávno. Jenže svět výzkumných psychologů, kteří dělají pokusy v laboratořích, a jejich klinických protějšků, kteří pomáhají klientům od potíží, si jeden druhého až překvapivě málo všímá. Roberts je tedy ve své analýze propojil a zjistil fascinující věc.
Lepší kontrola
Psychoterapie dokáže osobnost velmi rychle změnit. Největší posun se odehrává hned v prvním měsíci docházení k odborníkovi a týká se zejména znaků neuroticismu (klient je emocionálně stabilnější) a extraverze (méně se uzavírá). Průzkum odhalil, že nezáleží příliš na terapeutické metodě, kterou profesionál používá, a také že sezení fungují stejně na ženy jako na muže.
A nejde jen o dočasné zlepšení nálady, jak by se mohlo zdát. Menší žárlivost, strach nebo úzkost, jež se typicky s vysokým neuroticismem pojí, prožívali testovaní lidé i rok po skončení terapie. Změna, kterou zmíněné dvě stovky studií ukázaly, je přitom tak velká, že v průměru odpovídá zklidnění, k němuž se člověk přirozeným vývojem dopracuje za desítky let.
Pro pozici terapie ve spektru péče o duševní zdraví je to důležité zjištění. Celé minulé století totiž v očích oficiální medicíny často prohrávala s „vědečtějšími“ metodami, jako jsou psychiatrické léky. V posledních letech ale kromě podobných studií stvrzují její účinnost také pokusy se zobrazováním mozku. Ukazuje se v nich, že psychoterapie dokáže systém mozkových sítí pacienta trvale změnit. Zjednodušeně řečeno tak, že vyšší mozkové funkce vybaví lepší kontrolou nad emocionálními impulzy.
Dopravní demence
Kanadští vědci zjistili, že bydlení v blízkosti rušné dopravy zvyšuje riziko Alzheimerovy nemoci. Částice ze znečištění si dokážou najít cestu do mozkových tkání a odhaduje se, že jeden z deseti případů demence je způsoben dopravou.
Černý humor a IQ
Říkáte rádi vtipy, po kterých nastává hrobové ticho? Tak máte pravděpodobně vysoké IQ. Rakouští vědci zjistili, že obliba vtipů o smrti, chorobách nebo postižení se často pojí s vysokou inteligencí.
Rozdělený mozek
Odborný časopis Brain přináší přelomovou studii. Doposud se myslelo, že pacienti, kteří mají přerušenou část mozku spojující hemisféry, vnímají svět pomocí dvou izolovaných vědomí. Podle nových poznatků to vypadá, že vědomí je jen jedno.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
