Ale příště už opravdu ne

V současné bouřlivé debatě kolem kampaně MeToo, v rámci níž sdělují lidé (ženy zejména) svoje zkušenosti se sexuálním násilím a obtěžováním, často zní argument, že o sexuálním násilí není třeba vůbec debatovat, protože to společnost přísně odsuzuje a trestá. Jenže aktuální analýza 55 pravomocných rozsudků (z celkem 227, které loni padly) provedená organizací ProFem zabývající se pomocí obětem domácího a sexuálního násilí ukazuje, že to tak úplně neplatí. V téměř polovině případů padly pouze podmíněné tresty, přestože šlo o velmi závažné případy, třeba násilí na dítěti a velmi často také ze strany příbuzného (otce či dědečka). Podmínku dostal kupříkladu muž, který znásilnil svého čtyřletého vnuka – soud rozhodnutí odůvodnil obtížně uvěřitelným vysvětlením, že čin nezanechal na oběti závažné následky. V dalších případech šlo o násilí otců na dětech, které proběhlo v době, kdy je měli v péči. Analýza jasně vyvrací některé mýty, které kolem znásilnění panují. Třeba že pachatelé jsou většinou neznámí (v 75 procentech případů je oběť znala) nebo že jde o narušené jedince (u 90 procent pachatelů nebyla zjištěna žádná deviace). Zvyšuje se počet mladistvých násilníků, v pěti procentech případů šlo o žáky základní školy. Dvě třetiny obětí byly mladší 15 let.