20 důvodů, proč jít volit

1. Kdo chce vládnout s Babišem

Blížící se volby přinášejí jednu zvláštnost: dilema „jak vládnout“ vytlačila otázka „jak vládnout s Babišem“.  Ten platí za pravděpodobného vítěze, většina partají už ovšem dopředu hlásí, že se šéfem hnutí ANO do vládních lavic nezasednou. Kdo nakonec své slovo dodrží?

Nejvýrazněji se proti možnosti jakkoli s Babišovým ANO spolupracovat vyhrazuje TOP 09. Její předseda Miroslav Kalousek vylučuje vládní partnerství i za předpokladu, že by Babiš nebyl jeho součástí nebo že by hrozila vláda složená z ANO, komunistů a Okamury. Víceméně totožný názor, byť ne tak jasně artikulovaný, zastávají Starostové. Řídit Česko společně s Babišem vyloučili ústy předsedy Petra Fialy také občanští demokraté. Přesto jeden z nejvýraznějších straníků ODS a pražská „trojka“ Václav Klaus ml. prohlašuje, že si takovou spolupráci dokáže představit, pokud jeho partaj ve volbách získá alespoň 15 procent.

Lídr ČSSD Lubomír Zaorálek upozornil, že jeho strana by do vlády s hnutím ANO šla, ale bez Babiše, pokud bude obviněn. A lidovci obecně říkají, že nechtějí spolupracovat s nikým, kdo je trestně stíhán. Piráti ani Tomio Okamura se vládní spolupráci zásadně nebrání. Komunisté vylučují společnou vládu, tichá podpora za programové ústupky a podíl na různých funkcích by jim ale zřejmě nevadily.

2. Jak se řídit průzkumy

Je riskantní volit stranu, která se pohybuje těsně kolem hranice potřebné pro vstup do parlamentu? Ukazují průzkumy, kolik strany skutečně dostanou? To samozřejmě nevíme, pokud bychom však měli odhadovat podle chování voličů při posledních volbách, zjistíme tohle: Týden před volbami v roce 2013 přisuzovaly relevantní průzkumy sociální demokracii 23–26 procent hlasů, nakonec jich získala 20,5 procenta. Také komunisté získali méně, než jim většina průzkumů předpovídala. Naopak ANO, v průzkumech tehdy stabilně třetí s 12–16 procenty, dostalo ve volbách výrazně víc, a sice 18,7 procenta. Víc také dostaly všechny strany těsně nad postupovou hranicí – TOP 09, KDU-ČSL, ODS a Okamurův Úsvit.

Též v roce 2010 dostaly silnější strany (ČSSD, ODS, komunisté) ve volbách méně, než jim předpovídaly průzkumy. U slabších stran byly výsledky různé. TOP 09 si oproti průzkumům polepšila, Věci veřejné a lidovci pohoršili.

3. Babišova koncovka

Andrej Babiš a jeho hnutí mohou v nadcházejících volbách útočit na 30procentní hranici voličské podpory. Přesto, nebo spíš právě proto jeho nervozita stoupá. Šéf ANO se bojí, že příznivce jisté vítězství ukolébá a nepřijdou volit. To naznačuje i mírně klesající podpora hnutí ANO v posledních třech měsících před volbami. Naopak ve finiši výrazně posilují Piráti a Okamura, jejichž zisky mohou být nečekaně vysoké.

4. Učitelský evergreen

Před každými volbami myslí politici na vzdělání a učitele, jejich sliby ovšem mizí v houštině jiné, „důležitější“ agendy. Letos se o českých učitelských platech, v rámci zemí OECD relativně nejnižších, mluví možná ještě víc než dřív. Podle veřejné debaty panuje všeobecné přesvědčení, že nynější výše učitelských platů je brzdou budoucí české prosperity.

Přesto v politické nabídce nenajdeme stranu, která by měla otázku platů ve svém programu důvěryhodně zpracovanou. Podle studie IDEA slibují všechny partaje učitelům zvýšení platů, většinou o pětinu, ČSSD a lidovci teprve v průběhu čtyř let. Starostové mluví o polovičním navýšení mezd hned v prvním roce vlády. „Volební programy však neřeší finanční náročnost a zdroje,“ konstatuje studie. Proto je opět důvod k pochybnostem, nakolik politici myslí své sliby vážně.

5. To magické slovo kvóty

Jedním z klíčových pojmů letošní kampaně jsou „kvóty“. Pokud by se ale někdo podle přístupu k uprchlickým kvótám rozhodoval, koho volit, bude to mít celkem jednoduché. Proti povinnému přijetí určitého počtu uprchlíků se vyslovují téměř všechny strany. S výhradami jsou české účasti ve společné evropské azylové politice nakloněni jen Zelení a TOP 09. Ostatní partaje šponují protiemigrantské emoce do výšin, jaké jsme v Česku za posledních 27 let nezažili. ODS chce dokonce pro Česko vyjednat výjimku ze společné azylové politiky a nemít vůči Evropě v tomto směru žádné závazky.