To novináři potřebují přijít s něčím – wow!

Víte, koho budete volit?

To je těžká otázka, protože jsem ještě nikdy u voleb nebyla.

Proč ne?

Letos ale budu muset jít, protože jsem kdysi slíbila synovi, že až půjde poprvé volit, tak půjdu s ním. A on si to pamatuje…

Proč jste nechodila volit?

Od roku 1996 dělala naše agentura exit polly, bývala jsem tedy v České televizi. (Exit poll je dotazování voličů v čase voleb, jak hlasovali. Výsledky se objevují jako první zveřejněná data v podobě volebních odhadů – pozn. red.) Neunesla jsem další stres, přebíhání do volební místnosti a shánění voličského průkazu. Během voleb byla pro mě na prvním místě práce a nechtěla jsem se ničím rozptylovat. Chtěla jsem opravdu zůstat nad věcí, nefandit žádnému družstvu. Chtěla jsem, aby mi bylo v podstatě jedno, jak volby dopadnou, a viděla jenom ta čísla.

Bylo vám opravdu jedno, jak volby dopadnou?

Upřímně řečeno, ve spojení s mojí prací vlastně ano. Pouze jsem si přála, aby výsledky dopadly co nejblíže tomu, jak jsme během exit pollu odhadovali. V tu chvíli šly moje občanské záležitosti stranou. Opravdu jsem chtěla být jen ta, kdo výsledky s kolegy dobře spočítá, nikoli občanka Jana Hamanová.

U novinářů je to trochu podobné. Také vím, že politické preference nesmějí ovlivnit moje psaní v tom smyslu, že se nesmím uzavírat před žádnými informacemi. Nicméně to neznamená, že bych neměl volby prožívat jako volič. Připadá mi, že jde o dvě různé věci.

Možná že ano. Asi to ale neumím takhle oddělovat.

Letos to nicméně oddělovat budete. Říkala jste, že se chystáte volit. Jak si tedy vyberete?

Ještě jsem se neodhodlala, abych to řešila. Nakonec si budu vybírat, obávám se, tak týden před volbami jako třetina zdejších lidí.

Budete číst programy, nebo jak si vyberete?

Na programy se asi podívám u některých vybraných stran. Potom se podívám na lidi, kteří v Praze, kde budu volit, kandidují. Z volební kampaně žádné informace nemám, nezdá se mi, že by se v ní něco zvláštního dělo.

Radí se s vámi syn, koho má volit?

Ne ne. On má svoji volbu jasnou.

Noviny už nečtu

Zhruba dvacet procent lidí letos v průzkumech říká, že nevědí, koho mají volit. Je to víc než v minulých letech?

Myslím, že není. Neznám teď přesná data, je ale důležité, z jakých lidí hlasy nerozhodnutých počítáte. Jestli z těch, kteří ještě nevědí, jestli vůbec půjdou k volbám, anebo z těch, kteří půjdou, jen ještě neví, koho volit. Celkový počet všech váhajících je tedy mezi dvaceti třiceti procenty. Ti se ještě mohou někam posunout a někteří k volbám vůbec nepůjdou.

V roce 2013 ukazovaly průzkumy výrazně jiné výsledky než letos. ČSSD sahala v průzkumech ke třiceti procentům, ANO dosahovalo zhruba třináct procent. Ve volbách se ale jejich výsledky výrazně přiblížily. Je možné očekávat podobný pohyb krátce před volbami i letos?

Důležité je sledovat trend, časové řady u jednotlivých agentur. Tím bych se řídila. Podle dosavadních výsledků by nemuselo k zásadní změně dojít. Nelze se dívat na jeden vytržený výzkum, je potřeba se dívat, jak se měření vyvíjí dlouhodobě od dubna, a sledovat průzkumy více agentur. Je také nutné sledovat, v jakém časovém odstupu své výsledky zveřejňují. Z nich si pak lze udělat vlastní průměr. Tak se to dělá běžně třeba v Americe. Vezme se dohromady pět agentur, spočítá se z nich průměr a s tím průměrem se potom pracuje.

Proč se něco podobného u nás nedělá oficiálně? Tady všude figurují jednotlivá šetření.

Nemáme takovou tradici… U nás mají výzkumy různé metodiky a každý má nějakou jinou chybu měření. Také se dělají ve značném časovém odstupu. Nedají se tedy porovnávat.

Proč se nezveřejňují výsledky ve stejném čase?

Každá agentura to z různých historických a jiných důvodů dělá tak, jak to dělá. Například není dobré, aby výsledky vycházely ve stejnou dobu, protože potom by byl o ně menší zájem, což je problém, pokud si některé agentury průzkumy samy platí. Ve Spojených státech je obrovský trh a výzkumy, třeba ty prezidentské, se dělají každý týden. Můžete je tedy každý týden zprůměrovat.

Někdy se u nás zveřejňuje volební potenciál, jindy preference nebo volební model. Přitom voliči a v řadě případů ani novináři v tom často neumějí rozlišovat. Proč není možné výstupy sjednotit?

Je to možné a taky se to tak, myslím, ve většině případů děje. Byly doby, kdy se zveřejňovaly stranické preference, volební preference a ještě modely a nikdo vlastně nevěděl, co z toho platí a s čím se má co porovnávat. Ale teď je úzus, že se zveřejňuje především volební model.

Jaké voliče tedy zahrnuje volební model?

Jde o lidi, u nichž je nějaká pravděpodobnost, že půjdou k volbám, jsou rozhodnuti pro nějakou stranu. Odpadávají ti nerozhodnutí. Volební preference zahrnují podle nějakého klíče i voliče, kteří odpovídají „nevím“. Volební model se snaží odhadnout, jak bude procentuálně složená Poslanecká sněmovna.