Johannes Kepler je znám především coby autor tří zákonů o pohybu planet. Již méně se ví, že během svého pražského pobytu sepsal také pojednání o sněhové vločce. „Jeho studie vlastností vloček a objevy týkající se pravidelných těles položily základy nauky o krystalech,“ říká docent Stanislav Daniš (47) z Matematicko-fyzikální fakulty UK, který se na vydání Keplerova spisku v češtině spolupodílel.
Podtitul spisu Seu De Niue Sexangula čili O šestiúhelné sněhové vločce zní „poutavé čtení o ničem“. Jak tomu rozumět?
Kniha, sepsaná kolem roku 1611, je Keplerův novoroční dárek příteli Janu Matoušovi Wackerovi z Wackenfelsu, císařskému kancléři na rudolfinském dvoře a také obdivovateli Giordana Bruna.
Wacker se podobně jako celá řada šlechticů zajímal o vědu. Tehdy, na rozhraní renesance a baroka, vznikaly tzv. akademie, kde se diskutovalo na různá témata. Jedním z témat bylo také „nic“, kdy debaty vyúsťovaly až k extrémním závěrům, jako například že když je zlata tak málo a je tak cenné, znamená to, že NIC musí být cennější než zlato. Proto hned v úvodu tohoto novoročního dárku nacházíme větu: „Velmi dobře vím, jak nesmírně miluješ nic. Soudím proto, že dar Ti bude tím milejší, čím bližší bude ničemu.“
To jsou bezesporu inspirativní úvahy. Nicméně jak ale tohle „nic“ souvisí se sněhovou vločkou?
Kepler v knížečce vypočítává, co všechno je nicotné, bezcenné –…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
