Mánes začíná smrdět, vyzývají aktivisté k diskusi

Dva mladí muži, kráčející v horkém srpnovém odpoledni po pražském Masarykově nábřeží, by možná chtěli splynout s davem. Ale úplně to nejde: v rukou nesou kýble s padesáti kilogramy červené barvy, kterou plánují vylít do Vltavy.

Těsně po páté odpoledne stojí na balkoně funkcionalistické galerie Mánes na břehu řeky a její hladina se pomalu zbarvuje doruda. Na dveřích visí vzkaz protestujících: „Mánes krvácí, začíná smrdět.“ Dvoučlenná aktivistická skupina Bolt958 a hrstka jejích příznivců se pokouší připomenout české veřejnosti fakt, že budova, kterou mnozí považují za galerijní skvost, slouží místo umění zcela banálním komerčním účelům.

Čistou linii domu na jednom z nejkouzelnějších nábřeží hlavního města postavil ve třicátých letech umělecký spolek Mánes a prvorepublikoví zakladatelé by nad dnešním obsahem zcela jistě kroutili hlavou. V prostorách galerie, na kterou se při vzniku složil jak stát, tak soukromí dárci, se místo výstav pořádají přehlídky luxusních automobilů nebo soukromé oslavy. Velký sál zabírá sportovní značka Reebok, která Mánes přetvořila v tělocvičnu.

„Vlastníci Mánesa se už ani nesnaží o jakékoli umění. Je to jeden z nejhezčích uměleckých prostorů v Praze, a slouží primárně ke komerci. Je to smutné,“ říká člen skupiny Bolt958,

Petr Kuthan, předseda správní rady Nadace českých výtvarných umělců, která Mánes vlastní, tvrdí, že komerční akce jsou nutné, jinak by nadace nesplatila dluh za nedávno ukončenou rekonstrukci. Za způsobenou škodu po skupině nic nechce, situaci ale dále nehodlá komentovat.

Názory na „rudý“ protest se rozhodně různí, ale na jednom se většina shodne: díky skupině Bolt958 Češi opět mluví o smyslu dříve živého kulturního centra. Pozastavili ho zdejší komunisté, kteří Spolek výtvarných umělců Mánes zrušili a v roce 1956 vzali dům do své správy. Navzdory všeobecné mizérii mu nicméně v okleštěné podobě ponechali původní funkci.

V devadesátých letech se dvacet původních členů nově zaregistrovalo jako občanské sdružení Spolek Mánes a začalo usilovat o navrácení někdejšího sídla. To se ovšem nepodařilo a po mnoha soudních sporech, podle kterých Spolek Mánes nelze považovat za právního nástupce prvorepublikového uskupení, stavba zůstala pod kontrolou Českého fondu výtvarného umění, který ji spravoval za komunismu.

Jeho nástupní organizace, privátní Nadace českého výtvarného umění (NČVU), udělala kromě série nahodilých výstav neprůhlednými machinacemi s majetkem z Mánesa doslova „prázdnou schránku“. Nakonec nezbyly peníze ani na rekonstrukci, po které budova volala už od devadesátých let. Oprava začala až v prosinci 2009 a nadace si musela půjčit od banky.

Aby mohla za půjčku ručit, převedla Mánes na soukromou společnost APELLA fine arts, kterou v počátku rekonstrukce založila. Mánes se nakonec v květnu 2014 s více než stomilionovým dluhem znovu otevřel. A i když obdržel Cenu primátora hl. m. Prahy za nejlepší stavbu roku, dodnes nemá uměleckou dramaturgii a kvůli zadlužení hrozí, že brzy propadne bance.

Na tomto místě je dobré připomenout, že zdejší umělecká scéna měla historicky jiné priority a kritici situace v Mánesu se ozvali de facto až v roce 2013, kdy skupina umělců a teoretiků dva dny okupovala výstavní síně a sepsala otevřený dopis. Předchozí pokusy ale nevyvolaly tak velkou odezvu jako „krvácející Mánes“. „Byl bych raději, kdyby budova zůstala nedotknuta. Ale myslím si, že v tomhle případě platí, že čin poslouží lépe než nějaká petice,“ říká místopředseda Klubu za starou Prahu Richard Biegel.

Je ale otázkou k čemu. Co by se s Mánesem mělo stát, to nikdo z kritiků včetně autorů protestu přesně neví. Situace je zásadně ovlivněna faktem, že Mánes dnes drží soukromá instituce, která změnu směřování unikátního domu považuje za ekonomicky neudržitelnou. „Podle nás je potřeba za vším udělat tlustou čáru a začít se bavit o tom, co bude s Mánesem v budoucnu,“ říká skupina Bolt958, jejíž jádro se ale ani s vidinou debaty nehodlá zveřejnit. „Neděláme to pro slávu. Svými jmény bychom jen odvedli pozornost od diskuse nad osudem Mánesa,“ vzkazuje jeden ze dvou hlavních členů skupiny.

Snímky získal Respekt od fotografa a jednoho ze spolupracovníků skupiny Bolt958, s níž redakce jako jediná mluvila.