Vadí jim to?

Na Trumpův groteskní výrok, že bílí supremacisté, kteří se sešli ve virginském Charlottesville, a ti, kdo proti nim protestovali, jsou morálně rovnocenní, odpověděla velká část Ameriky rychle a ostře. Avšak opožděné, nejednoznačné a opatrnické reakce velké části americké vůdcovské třídy říkají o elitách země – a o příčinách toho, proč žijeme v době vzbouření populistů – něco velmi znepokojujícího.

Těmi nejméně váženými z dnešních vůdců jsou nepochybně politici. Veřejnost je považuje převážně za bojácné, za zbabělce, kteří se podbízejí průzkumům veřejného mínění a cílovým skupinám. A právě tak se až příliš mnoho republikánských činitelů zachovalo k Trumpovým slovům a činům. Muži a ženy, kteří jindy v živé televizi kážou o všem možném, náhle – s čestnými výjimkami – oněměli, když se měli vyjádřit k nejdůležitějšímu politickému tématu dne.

Já vím. Dělá jim starost voličská základna, primárky, pravicoví sponzoři. Neměli by však mít starost také o svou zemi a své svědomí? Neměli by se především sami sebe ptát, proč vlastně chtějí sloužit společnosti? A když vidí, že někdo na nejvyšší úrovni pošlapává hodnoty jejich vlasti, neměli by se ozvat? Přímo, důrazně a bez výhrad?

Předáci byznysu naopak patří mezi nejváženější Američany, jim se nejvíc závidí. Řídí obrovské organizace, ve srovnání s příjmy, jaké mají, by jejich předchůdci před pouhými pětadvaceti lety vypadali jako střední třída, a žijí v bublině soukromých letadel, vrtulníků a limuzín. Jinými slovy: se svým…