Dopisy

Nutella z kosmu

Respekt 30/2017

Zaujala mě pasáž o „problematickém vztahu hrdiny k otci“, kde autor považuje „pomstu na nevinném chlapci“ za „přitaženou za vlasy“. Přitom na jedné straně píše, že v „literatuře se může (téměř) všechno“, na straně druhé ale vztahuje tento konstrukt na realitu, v níž „se oběti komunismu těžko domáhají spravedlnosti a bývalí prominenti podnikají a zakládají politická hnutí“. Vše završuje tím, že „pro tento konstrukt chybí opodstatnění“. V dalším odstavci pak přidává argument, že s podobným motivem u nás vyšla v posledních letech řada knih.

Jestli autor knihu považuje za literaturu (opak nikde neříká), měl by tyto hranice aspoň základně respektovat – srovnání s politickou realitou je podle mě jejich překročení. A pokud porovnává s jinými tematicky podobnými knihami, bylo by asi vhodnější říct, jak třeba zmíněný motiv „postkomunistické spravedlnosti“ zpracovávají. Takhle se pro případného čtenáře poněkud vytrácí smysl recenze.

Michal Procházka

S demisexuálem v posteli

Respekt 32/2017

Nějak jsem článek nepochopil. Zejména jsem na pochybách, zda je vůbec vyvážen genderově. Když se trochu zamyslím, tak bych řekl, že například termín metrosexuál vůbec nemá ženský ekvivalent. V problematice současného pohledu na sex se moc neorientuji (58 let), ale o metrosexuálkách jsem ještě nikdy neslyšel… No a když vyjdu z negativní definice demisexuála – kdo je to tedy ten, kdo prožívá sexuální přitažlivost i k tomu, koho dobře nezná a není s objektem (při prvním čtení jsem si chvíli myslel, že píšete o nějaké budově) v důvěrném emociálním vztahu? Řekl bych, že tato definice sedí na kteréhokoli muže. To dá přece rozum, že když každý „normální chlap“ vidí pěknou ženskou, tak pociťuje sexuální přitažlivost. Pokud je mi známo, tak ženy takhle „nastavené“ nejsou a skutečně asi potřebují tu emocionální blízkost atd. Vychází mi tedy, že demisexuál je spíš ojedinělý zjev, něco jako metrosexuálka. Měli jste tedy správně psát o demisexuálkách. Logicky se mi tedy článeček jeví pouze jako odlehčená střelba úplně mimo terč, co nemá s realitou vůbec nic společného…

Pavel Šťastný

Samota léčí

Respekt 33/2017

Děkuji za článek o samotě, pochybovala jsem o své týdenní cestě po jižních Čechách, kam jsem se vydala sama. Prostě jsem jen tak byla a ztratila ponětí o čase a nesetkala se moc s pochopením okolí. Vím, že to zase brzy zopakuji.

Hasmik Kroupová