Sedmá funkce jazyka

Věřím, že tato výchova k osudu a ke smrti je jednou z hlavních funkcí literatury. Možná existují i další, ale zrovna mě nenapadají.“ Citát z eseje Umberta Eca by mohl být (lehce ironickým) mottem románu Laurenta Bineta Sedmá funkce jazyka. Kniha z prostředí francouzské intelektuální a společenské elity počátku osmdesátých let hledá odpověď na otázku, kdo a proč zabil filozofa Rolanda Barthese. A italský sémiolog, spisovatel a zásadní představitel postmoderny Eco se ukáže být nejen jednou z nejvýznamnějších postav; jeho duch spiklenecky pomrkává takřka z každé věty.

Už v předchozím, debutovém románu HHhH o atentátu na Heydricha znejisťoval Binet (který mimochodem pobýval v Česku) čtenáře. Reflektoval sám proces psaní a vytváření románu; způsob, jakým se z reálných osob stávají románové figury vystavené autorově libovůli. Tentokrát šel ještě dál. Kniha je neodolatelně zábavnou hříčkou, intelektuální hrou, poctou francouzským myslitelům i jemnou satirou na pařížský intelektuální život – a nakonec i úvahou nad mocí jazyka.

Barvitý svět

Literární kritik a sémiolog Barthes je v roce 1980 sražen dodávkou s prádlem při přecházení silnice. Zatímco bojuje o život, ujímá se z pověření nejvyšších kruhů vyšetřování komisař Jacques Bayard. Barthes je uznávaným velikánem, přesto je podezřelé, že má pravicový prezident Giscard d’Estaing takový zájem na nehodě levicového filozofa. Ukazuje se však, že nejde ani tak o Barthese jako o „sedmou funkci jazyka“,…