Jiná klidná síla

Mám takový návrh k uvážení.

Miliony z nás chtějí, aby Česko bylo pevnou součástí západního světa, stát si své věci uspořádal podle zvyků liberální demokracie a patřili jsme k jádru Evropské unie. Přikyvuje asi velká část byznysmenů, neziskové organizace či odbory. Nicméně prozápadní křídlo v tuzemské společnosti, navzdory své početní síle, stojí v těžké defenzivě.

Částečně je to přirozené: schvalovat status quo prostě není provokativní názor, o jakém všichni hovoří. Takže tiše postává uprostřed dění. Ale hlavně nemáme ve společnosti sílu, jež by za nás mluvila. Dobře to ukazuje disproporce stranické politiky. Několik partají má před závorku vytknuté solidně proevropské názory. Většinu energie však přirozeně věnují věcem uvnitř ní: své představě o konzervativním, sociálnědemokratickém nebo liberálním Česku v EU. Proti nim stojí slušný šik politických stran, pro které je euroskepse kompletním a jediným raison d’être.

Proto nadhazuji k rozvažování: nepotřebujeme masovou, asertivní a dobře organizovanou prozápadní sílu? Vzor se dá najít na nejméně pravděpodobném místě. Norové se před třiadvaceti lety rozhodovali, jestli vstoupí do Evropské unie. Hlavním mluvčím oponentů byla organizace Nej til EU (Ne EU), která tehdy měla přes sto tisíc členů. V pětimilionové zemi. Nemohli bychom mít něco podobného, jenomže s opačným znaménkem?

Představte si organizaci, jež by prosazovala demokratické a západní Česko pevně ukotvené v EU a NATO. A také cílevědomě vedla patriotický…