Ať shoří

V Linköpingu na jihozápadě Švédska se tyčí obrovská věž a vedle ní stojí krychlová prosklená budova prosvětlená tak, že září i v noci. Vypadá jako klasická severská stavba, ve které by mohlo být například muzeum nebo divadlo. Jde však o spalovnu komunálního odpadu, která vyhřívá téměř milion domácností a 250 000 jich zásobuje elektřinou. Podobné jsou po celém Švédsku.

„Odpadky“ je osvětlená také například katedrála v Kolíně nad Rýnem. Zbytky z domácností pohánějí polovinu Paříže včetně Louvru a Eiffelovy věže nebo celou amsterdamskou dopravu. Průkopníkem a premiantem je ale právě Švédsko. Z poloviny švédských odpadků se stane energie, kromě toho severská země nakupuje odpad z okolních států. „Jde o mnohem ekologičtější řešení, než jsou skládky,“ říká ekoložka Anita Lundström. Skládky totiž mimo jiné zabírají místo a škodliviny z nich se mohou dostávat do ovzduší nebo půdy ve větší míře než ze spaloven.

Rovněž Evropská unie pokládá spalovny za rozumnější cestu, vůbec nejekologičtější však je, pokud už odpad jednou vznikne, recyklace. Spalovny tak mohou představovat i riziko. Jakmile je dokončíte, musíte je začít krmit odpadky, jinak se přestanou vyplácet a nepodaří se ani zaplatit úvěry na jejich stavbu. Silná lobby se pak snaží, aby potravy pro její energetická monstra bylo co nejvíc, tlak na recyklaci naopak klesá. Nakolik se tedy lze inspirovat…