Ruku na to, sousedé

Dva papírové archy, které si vymění dva muži v oblecích, spolu se svými kolegy si je prohlédnou – a pak je zamknou do společného trezoru. Průlom po 40 letech zápasu, který rozděluje jeden idylický kousek země ve Středozemním moři, vypadá dost prozaicky. Přesto jde o hodně: ostrov Kypr je od roku 1974 rozdělen na dvě části – první, dříve řeckou a dnes nezávislou, která je od roku 2004 členem Evropské unie, a druhou, kterou uznává pouze Turecko a právně vzato je to okupované území samostatného kyperského státu. Turecko v sedmdesátých letech vyslalo svou armádu na ochranu kyperských Turků, kteří se po vojenském puči stali cílem řeckého násilí, zhruba třetinu ostrova obsadilo a ten zůstal rozdělený. Minulý týden v Ženevě proběhly nadějné mírové rozhovory – a zmiňované papíry, které si řecko-kyperský prezident Nikos Anastasiadis a turecko-kyperský lídr Mustafa Akıncı vyměnili, obsahovaly návrhy map, jak by budoucí federativní Kypr, teď už bez hranice s ostnatými dráty a ozbrojenými vojáky, mohl vypadat. Je to poprvé, co takhle konkrétní návrhy vůbec padly.

Žádané zboží

Mezinárodní pozorovatelé se shodují, že jednání, která mezi oběma politiky proběhla (a teď je předávají do rukou expertních skupin), jsou poslední šance, jak ostrov sjednotit. Na obou stranách vládne poslední generace, která si sjednocený Kypr a soužití řecké a turecké komunity skutečně pamatuje – a má emocionální důvod o znovusjednocení usilovat. Pozitivní emoce jsou potřeba, protože překážek je hodně.…