Intelektuální poctivost

Schopnost formulovat myšlenky je největší výsadou lidského druhu. Umožňuje nám užívat si povídání s přáteli, obdivovat výtvarná díla, číst romány, které nás udivují svou fantazií. Díky těmto schopnostem umíme zaznamenat i svoji paměť, společnou paměť, tedy historii. Děláme to zejména proto, abychom nezapomněli na velké činy velkých osobností, ale také aby nezapadly hrůzy, kterých jsme se jako lidé dopustili. Nechceme přece chyby opakovat.

Jazyk, řeč, psané slovo… nás tedy dělají silnějšími. Jsou však chvíle, kdy nás jazyk i zrazuje. Vzhledem k výše popsané znalosti historie máme logicky sklon k tomu, abychom dnešní události přirovnávali k těm minulým. Používáme k tomu dokonce často termín „neo“, takže máme neonacismus, neofašismus a v poslední době stále častěji zmiňovaný neomarxismus. Když byl Donald Trump zvolen prezidentem, řada novinářů či pozorovatelů si při popisování jeho fenoménu pomáhala termínem “fašismus". Také u nás tu a tam čteme o fašizaci společnosti.

Jenže tady se právě dostáváme do bodu, kdy nás jazyk zrazuje. Naše generace znají fašismus už téměř výhradně z hodin dějepisu, knih či dokumentárních filmů. A v nich vidíme fašismus už v jeho konečné fázi – pálí knihy, rozbíjí výlohy, zabíjí lidi apod. Lidská představivost tudíž jakékoli srovnání s dneškem okamžitě hodí do koše, protože nic z toho se nyní neděje. Varování se pak mění v pravý opak – otupí citlivost ke zcela nové podobě nebezpečí pro naši svobodnou společnost. Maďarsko například ukazuje, že lze vytvořit poměrně nesvobodnou zemi, která ale nepřipomíná fašismus či komunismus.

Jestli tedy dnes něco potřebujeme, tak odpoutání se od různých nálepek – byť připomínání historie má stále velký smysl – a hledání vlastní interpretace současných dějů. Bude to mnohem těžší, ale o to důležitější. Je škoda, že nás minulý týden opustil muž, který toho byl schopen – sociolog Zygmunt Bauman (nekrolog od Martina M. Šimečky najdete na str. 38–39). Podobných myslitelů je nám třeba, což dokazují i nedávno česky vydané knihy sebraných textů George Orwella a Umberta Eca. Jejich intelektuální poctivost je příkladem, jak v tomto ohledu postupovat.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor