Druhé krvavé finále

S podtitulem Poválečné násilí v českých zemích vyšel další z historikových „průvodců“, ve kterém Jiří Padevět s až obsedantní vášní k datům a faktům líčí hrůzy, které krátce po válce potkaly převážně původní německé obyvatelstvo na území dnešního Česka. Není jistě náhodou, že Krvavé léto vychází po Krvavém finále, ve kterém popsal naopak běsnění prohrávajících nacistů na Češích. Takhle se dá jeho ukrutný výčet vnitřně aspoň trochu pochopit v duchu biblického „oko za oko, zub za zub“.

Padevět ovšem opět nic nehodnotí. Mapka, fotka, stručný popis toho, co se na daném místě stalo. Takový je jeho princip, kterého se důsledně drží. Mrazí z toho ale víc, než kdyby se snažil vysvětlovat. Zvlášť pokud si čteme sami o sobě. Že se ohavností dopouštěly německé jednotky, že Němcům podobně opláceli postupující Rusové, to už má člověk nějak v hlavě srovnané. Porevoluční historiografie nám sice do povědomí stačila zapsat i šílenosti spojené s takzvaným divokým odsunem – co však rozum stále nebere, je neskutečný počet „malých“ zločinů, kterých se tu očividně s nadšením dopouštěli obyčejní lidé jen proto, že jim to doba umožnila.

Pro ilustraci jeden z příběhů. V severočeském Vroutku dostal po nezvěstném německém odvelenci jeho dílnu do národní správy český dosídlenec František Zelenka. Vojákův tchán Vincenc Hertl se s tím nesmířil a v pomatení smyslů Zelenku 19. června zabil obuvnickým nožem. Na místo tragédie dorazili úředníci v čele s vedoucím úřadu Okresní…