Imámka v akci

Na zvonku u postranního vchodu do evangelického kostela svatého Jana v berlínské ulici Alt-Moabit visí nová a na tomto místě zcela nečekaná cedulka: „3. patro: Ibn Rushd-Goethova mešita“. Ano, ve třetím patře červeného cihlového kostela z 19. století se štíhlou vysokou věží funguje od poloviny června mešita pojmenovaná současně po středověkém andaluském muslimském filozofovi a po největším německém básníkovi.

Modlitebna vítá sunnity, šíity i alavity, mnohdy vypjatá rivalita mezi různými větvemi islámu má sem vstup zakázán. A vevnitř se na rozdíl od všech jiných mešit na celém světě modlí muži a ženy pohromadě. Ženy navíc nemusí mít vlasy zakryté šátkem, mohou dokonce vést kázání a ostatně v čele celého tohoto zbrusu nového revolučního projektu stojí žena – čtyřiapadesátiletá Němka s tureckými kořeny Seyran Ateş.

Setkání s imámkou je dopředu domluvené, ale v určenou hodinu na místě nikdo není. Čekáme venku v zeleni kostelní zahrady, kam po chvíli vstupuje policejní hlídka a zjišťuje důvod naší přítomnosti. Po další půlhodince přichází dvojice bodyguardů, kontrolují areál a jestli nejsou vypáčené dveře. Strážci dávají svým kolegům signál, že vše je v pořádku, a pak se obracejí na nás: „Seyran Ateş za chvilku přijede,“ říká jeden z dvojice. Důvod zpoždění je prostý: městem se právě prohnala letní bouře, zpozdila přílet jejího letu z Porýní a několik padlých stromů zkomplikovalo berlínskou dopravu.

Za chvíli u kostela zastavuje černá limuzína s neprůstřelnými skly a…