Takový normální zázrak

Pecka,“ blesklo Ludmile Funtyové hlavou loni na podzim. „Nesou obálku!“ Zrovna věšela v jednom pokoji brněnské ubytovny Šámalka závěsy, když na dveře zaklepala sociální pracovnice a zástupce města. Obálka v jejich rukou značila, že vyhrála v loterii. Doslova: v Brně se tehdy právě rozbíhal ambiciózní projekt Rapid Re-Housing, který prosadilo hnutí Žít Brno a jehož cílem bylo přesunout lidi z ubytoven do běžných bytů. Magistrát nejdřív spočítal rodiny v bytové nouzi – bylo jich 421 – a pak z nich vylosoval 50, které dostanou městský byt. „Některé holky z ubytovny se chlubily, že jdou do bytu,“ vzpomíná matka tří dětí Funtyová. „A říkaly: když za tebou přijdou s obálkou, je to jasné – to tě vylosovali.“ Brněnské stěhování začalo loni na začátku prázdnin a poslední vylosovaná rodina dostala klíče letos v květnu. Jak si v Česku zatím unikátní projekt po roce fungování vede?

Nová šance

Desetiměsíční David, kterého Ludmila Funtyová (41) drží na klíně u kuchyňského stolu, bude znát život na ubytovně jen z vyprávění. Tedy, pokud mu matka či dva starší bratři budou chtít o téhle neblahé epizodě rodinného života vůbec vyprávět. Na ubytovně v brněnských Židenicích prožila romská rodina skoro dva roky, stěsnaná v jedné malé místnosti. Pro všechny obyvatele tu byly jen dva společné záchody, ve sprše často netekla teplá voda a v zimě se třásli zimou, protože majitel vypínal topení, nebo si draze přitápěli elektrickým „fukarem“. Nejhorší ale byla všeobecná beznaděj. „Kradli mi…