Nebát se a mluvit s voliči

Rychlost, s jakou premiérku Theresu May opouští jistota hladkého volebního vítězství, je pozoruhodná. Koncem dubna, když šéfka konzervativců nečekaně vyhlásila předčasné volby, měla její strana před labouristy náskok až pětadvacet procentních bodů. Očekávalo se politické zemětřesení a ponižující porážka labouristů Jeremyho Corbyna, o nichž ostatně The Economist ještě před dvěma týdny psal, že nejsou způsobilí ani pro roli opozice. Drtivé vítězství mělo být pro Theresu May potvrzením podpory veřejnosti před nadcházejícím rozvodovým vyjednáváním s Evropskou unií. S bezpečnou většinou v domácím parlamentu a podporou národa v zádech mohla klást v Bruselu nekompromisní požadavky a třeba nakonec i bouchnout do stolu a odvést Spojené království z EU bez dohody, jen tak, natvrdo.

Well, to bylo před měsícem. Teď reportáže z britské předvolební kampaně popisují bouřlivé mítinky labouristického vůdce, na kterých je tak nabito, že reportéři kladou otázky voličům zavěšeným kvůli nedostatku místa ve větvích stromů. Průzkumy pořád posílají konzervativce do vedení, náskok se ale ztenčil na pět procent a dále klesá. Podle jednoho šetření z minulého týdne by čtvrteční parlamentní volby mohly skončit tak, že by ani jedna strana nebyla schopna sestavit vládu a Britové by se museli pokusit o vládní koalici. I hubené vítězství dnešní premiérky by však bylo pro nastávající vyjednávání Londýna se zbytkem Evropy významným oslabením britské pozice. Na sebevědomé bouchání do stolu to v tuto chvíli…