Zbavit je vzteku

Tragický teroristický útok v Manchesteru oživil debatu, jak předcházet radikalizaci muslimů v evropských zemích. Přinášíme ukázku z knihy redaktorů Respektu Ondřeje Kundry a Tomáše Lindnera Můj syn terorista, která se tématu věnuje a právě vyšla v nakladatelství BizBooks.

Německo může být alespoň za jednu věc vděčné skinheadům. V devadesátých letech bylo zvláště na postkomunistickém východě země v módě nosit bomber a těžké boty, což vedlo ke vzniku řady nevládních organizací, které se snažily neonacisty zbavit nenávisti. Během let tyto organizace nashromáždily značné know-how o psychice mladých extremistů a taktéž dovednosti, jak s nimi pracovat. Nyní se mnohé z nich přeorientovaly: namísto holohlavých rasistů se věnují vousatým radikálním islamistům.

„V obou extremistických scénách narážíme na podobný typ mladých lidí,“ říká Thomas Mücke, ředitel Violence Prevention Network (Síť prevence násilí, VPN). Výrazný rozdíl pochopitelně představuje přistěhovalecký původ většiny radikálních islamistů, společné jsou naopak mizerné vzdělání i perspektivy, věk kolem dvacítky, vztek na většinovou společnost, rozbouřené hormony i dogmatická ideologie.

Organizace VPN taktéž původně pracovala s neonacisty, ovšem před třemi lety si ji spolková země Hesensko (a později i Bavorsko, Berlín a Bádensko-Württembersko) vybrala za hlavního partnera při práci s mladými salafisty.

Mladí a nezralí

…