Tři sestry a rybí polévka

Osmnáct let staré Pelíšky vyprávějící o Československu na konci šedesátých let jsou prototypem podařené generační komedie, u které přídomek hořká nepůsobí vyprázdněně, ale vyjadřuje pocit závěrečného vystřízlivění. Odlehčený pohled na život v komunismu zároveň vynesl autorské dvojici Petr Jarchovský a Jan Hřebejk post hlavních představitelů nostalgického přístupu k totalitní minulosti. Nejen proto je zajímavé, že jejich snímek Rodinný přítel, první část chystané trilogie Zahradnictví, vyprávějící prý i o tom, co Pelíškům předcházelo, jde v podobném „přehlížení dějin“ ještě dál.

„Je to nejosobnější věc, na které jsem kdy pracoval,“ říká scenárista Jarchovský. Film čerpá z příběhů a vzpomínek jeho vlastní rodiny. Z tohoto základu se pokusil vybudovat ságu jednoho rodu na pozadí neklidných čtyřicátých a padesátých let. Osobní angažovanost se rozporovat nedá. Až do té míry, že je otázkou, komu je film v podstatě o třech sestrách a jedné vile vlastně určen.

Nový pohled

Druhou světovou válku už Jarchovský a Hřebejk společně zpracovali ve svěže nejednoznačné polofrašce Musíme si pomáhat, sedmdesátá léta v Pupendu a osmou dekádu nedávno v Učitelce. Oba snímky z doby komunismu je možné přiřadit do etapy, kdy se pelíškovskou nálepku pokusili překrýt snahou o hlubší psychologizaci, zapracováním morálních dilemat a odklonem od komedie. Otázky o minulosti si kladli i v Kawasakiho růži.

S Jarchovským…