Příliš rychle

Krátká novela oceňovaného švédského spisovatele Stevea Sema-Sandberga (u nás i ve světě se nejvíc proslavil románem Chudí v Lodži) se nejmenuje Bouře jen kvůli přiznané inspiraci poslední Shakespearovou hrou – i tady je ostrov a jeho podivuhodný vládce, i na tomhle ostrově je nenávist a láska.

Stejně jako bouře se totiž kniha i čte. Napětí pomalu a jistě roste, stejně jako při blížící se bouři mají jindy nevýznamné detaily zlověstný nádech a míhají se před očima ve stále se zrychlujícím sledu.

Je to první Sandbergova kniha, která nerekonstruuje minulost z historických dokumentů. Je to čirá beletrie, byť autor čerpá z dětských vzpomínek. Fascinaci historií přesto Sandberg nezapře: opět tu hraje podstatnou roli druhá světová válka, kolaborace s nacisty a bublající zášť, vina a strach.

V centru knihy je vypravěč Andreas, dospělý muž, který se po desetiletích vydá na ostrov, kde vyrůstal, aby konečně pochopil, kdo je on a jeho starší sestra Minna – a jakou roli hrají v propletenci vztahů na uzavřeném ostrově. A jak se vůbec tihle dva sirotci ocitli na panství bohatého vzdělance Kaufmanna: předválečného socialisty a osvícence, který zde založil utopickou kolonii, ale následně kolaboranta, který začal ztrácet kontrolu nad svým dílem i nad sebou samým.

Co zpočátku vypadá jako trochu sentimentální pátrání po rodinných kořenech, mění se pomalu v psychologické drama s nezbytnou dávkou skandinávské sebemrskačské temnoty a zvrácenosti. V Bouři se…