Nás nedostanou

Ve zkratce řečeno – Josef Čáp (76) je přesvědčen, že radnice jeho města chce rozházet desítky milionů korun z veřejné kasy a že už kvůli tomu stačila zničit život desítkám lidí. „S tím já nemohu souhlasit – a proto se odsud nehnu,“ říká Josef Čáp na pohovce ve svém bytě, který se nachází v nejvyšším patře činžáku na rohu pardubického vlakového nádraží. Před pár lety z gruntu opravený cihlový blok se světlou fasádou a novými okny stojí u rušné silnice a návštěvník má pocit, jako by se najednou ocitl v podivném domě duchů. Jenom dva byty z celkových třiceti jsou obsazené, zbytek je prázdný. V celém velkém domě žijí už jenom dva seniorské páry – poslední nájemníci, které radnice nepřesvědčila k odchodu, jenž je podle radních nutný k rozvoji města.

Činžák totiž stojí v cestě plánu přesunout autobusové nádraží do těsného sousedství toho vlakového – současný autobusový terminál stojí dvě minuty chůze odsud a je potřeba přejít právě onu zmíněnou rušnou cestu. Takže dům má jít k zemi. Jenže čtveřice posledních vzdorujících nájemníků je přesvědčená, že pravda i zdravý rozum jsou na jejich straně, a městským plánům chtějí učinit přítrž. Zatím se jim to daří.

Nic víc, nic míň

Josef Čáp boj celé čtveřice proti městu táhne. Energický umělecký štukatér v důchodu a pardubický rodák vytahuje na stůl jeden úřední papír nebo otevřený dopis za druhým. Spolu se sousedem Zdeňkem Vosáhlem (91) společně vysvětlují, proč jsou podle nich argumenty města mylné.

Celý spor začal v…