Životopisy slavných jsou vděčným žánrem i v komiksu. Po biografiích od kreslíře Reinhardta Kleista vyšlo v češtině album dvojice tvůrců Cately Muller a José-Luise Bocqueta Kiki z Montparnassu. Život modelky pařížských meziválečných umělců je úžasným materiálem, nicméně byl už mnohokrát zpracován; vzpomínky ostatně sepsala i sama Alice Prin řečená Kiki. Co přináší kniha jiného než autoři před ní?
Žena kyprých tvarů s porcelánovou pletí a havraním mikádem stylizovaná Man Rayem pomocí dvou „f“ do tvaru houslí na jednom z nejslavnějších fotografických aktů – to je Kiki v osudovém roce 1924. Dadaismus už se definitivně stal houpacím koníkem, na němž dovádělo jeho nezvedenější surrealistické dítě, a Kiki žádanou modelkou. Živočišnost, nad níž malíři a fotografové slastně mhouřili oči, si spolu s vášní pro červené víno přivezla ve dvanácti z venkova; o dva roky později už pózovala prvnímu sochaři. Honorářem je jí někdy jen kus chleba s uzenkou a teplo pod peřinou, ale Kiki se cítí svobodná. Postupně se sama stává umělkyní, maluje obrázky z ideálního dětství, které nezažila, hraje v experimentálních filmech, zpívá v kabaretech písně psané jen pro ni. Žije umění – a každého, kdo o ní smýšlí jako o kurtizáně, vyzve na pěstní souboj.
Po tomto pnutí ale autoři jen civilností maskují povrchnost. Chronologické vyprávění od narození po smrt (1901–1953) je až na pár ňader, vystrčených boků a několik vulgarismů cudné tak, jako surrealismus ani Kiki nikdy nebyly. Černobílá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu