Mé vůdcovské poprvé

Sobota, sedm hodin ráno, slunečno a já vstávám. Šálek čaje a ovesná kaše mě jako vždy probudí, takže budík nastavený na 7.30 vypínám již svěží. Rychle si dobalím, a zatímco sestra snídá, povídám si s ní a dodělávám přípravy na program mé první „vůdcovské“ skautské výpravy. Dopisuji zadání úkolů, razítkuji, dělím do obálek podle stanovišť a užívám si posledních pár klidných chvil dnešního dne.

V devět už nahazuji batoh a vydávám se na nádraží, odkud společně se spoluvedoucí Terkou jedeme kousek před Kolín připravit trasu, kterou půjdou skautky hodinu po nás. Cestou průběžně volám a esemeskuji s další vedoucí, která holkám zadávala první úkol: dostat se samostatně vlakem na místo, kde nikdy předtím nebyly. Dorazily všechny, co se na výlet přihlásily, plus jedna holčina se silnou celiakií. Co jí dáme k večeři? Naštěstí má prý vlastního jídla dost.

Počasí nám přeje, takže místo hlášeného deště svítí sluníčko a my si příjemnou cestu podél Labe krátíme povídáním a vymýšlením Terčina eseje. Bohužel se ale věci začínají komplikovat – nejdeme dostatečně rychle, takže nestihneme být v Kolíně včas, abychom přebraly klíče od základny, kde máme domluvené přespání. Volám Včelce, která jela z Prahy, naštěstí už je ve městě, takže klíče vyřeší. Dáváme na místo poslední úkol a míříme do klubovny. Holky ještě nezavolaly; není špatně, že nemají žádný problém?

Když dorazíme na základnu, dáme si rychle k obědu řízky od maminky (mojí) a vyrážíme i se zbylými dvěma vedoucími na nákup. 2…