Když minulý týden liberální a silně protitrumpovsky naladěný komik Stephen Colbert oznámil publiku, že Donald Trump odstavil z funkce ředitele FBI Jamese Comeyho, zaburácel potlesk a zazněly radostné výkřiky. Voliči Hillary Clinton zjevně v první reakci pochopili novou situaci jako zásah mlýnů boží spravedlnosti, které dohnaly zlosyna, jenž záměrným či neobratným zásahem do předvolební kampaně několik dní před jejím vyvrcholením připravil demokratickou kandidátku o zasloužené vítězství. „Máte radost?“ zakroutil hlavou zjevně zaskočený Colbert. „To je přece člověk, který dohlíží na vyšetřování propojení Trumpovy kampaně s Ruskem.“ Následovalo pár okamžiků ticha, než si to diváci přerovnali v hlavě, pak se potlesk proměnil v pískot.
Vysvětlit Trumpův radikální a nečekaný krok opravdu není jednoduché. Odvolání ředitele proslulého amerického sboru federálních vyšetřovatelů je zásadní tah zasahující hluboko do struktury americké demokracie. Naposledy se k něčemu podobnému odhodlal Robert Nixon, když odvolal zvláštního vyšetřovatele Archibalda Coxe, jehož úkolem bylo odhalení pozadí aféry Watergate. Tohle přirovnání padalo minulý týden v amerických médiích velmi často, není ale úplně přesné: James Comey Trumpa přímo nevyšetřuje, „pouze“ stojí v čele organizace pověřené odhalením pozadí zásahů Ruska do americké prezidentské kampaně.
Trumpův vztah ke Comeymu se vyvíjel. Během kampaně mu střídavě spílal a vynášel ho do nebes, v závislosti na tom, zda jeho úřad vyšetřoval aféru…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
