Když hoří ropa

Mosul je nejdůležitějším městem v držení samozvaného Islámského státu. Když tu Abú Bakr al-Bagdádí v červenci 2014 oficiálně vyhlásil chalífát, tak ve druhém největším iráckém městě žily dva miliony lidí. Odhadem třetina z nich od té doby utekla. Nyní se v troskách rozprchává i vláda náboženských extremistů, která čelí dosud největší pozemní vojenské operaci proti Islámskému státu.

Ten drží už méně než padesát procent města, alespoň tedy podle informací generála Abdulwahába Saadího, velitele takzvané Zlaté divize, elitních jednotek, které mají dobývání Mosulu z největší části na starost. Mosul padne zřejmě v jarních měsících, shoduje se většina vysokých velitelů irácké armády. Před tím, než zmizí instituce džihádistického státu (protože džihádisté z Iráku jen tak nezmizí), napáchají ještě mnoho škod na životech a městě samotném. A nejen to. Válka s teroristy má tady i trpce jedovatou pachuť, kterou cítíte na jazyku ještě několik dní poté, co opustíte místo, kde islamisté zapálili ropné vrty.

Kajjára je malé město ležící na jih od Mosulu, v poušti. V červnu 2016 jej musel Islámský stát opustit, dobyla ho irácká armáda. Ještě než islamisté po dvou letech odtáhli, podařilo se jim zapálit ropné vrty, kterých bylo kolem města požehnaně. Iráckým specialistům se ani po sedmi měsících nepodařilo dostat požár pod kontrolu. Uhasili zatím pouze dva vrty. Celé město halí neproniknutelný oblak tmavého dýmu. Kajjáře se proto říká „město bez…