Dopis z Jerevanu

Kavkaz – Arménie – Jerevan, co si pod tou trojicí představit? Po třech letech života v tomto městě se mi stále silněji otevírá rozervané město, přičemž rány tu zasazovala jak příroda, tak i člověk. Hned za centrem se táhne obrovský hluboký kaňon s řekou, do kterého se dá sestoupit jen na třech místech – jeho boční strany jsou tak strmé, že se hodí pouze k hnízdění dravých ptáků. Mnozí taxikáři vzpomínají, jak kdysi v říčce chytali ryby a děti ze všech dvorů se tam celé léto koupaly, dnes však řeka ztratila víc než půlku svého objemu kvůli vodní elektrárně o kus výš nad Jerevanem. Ryby nepřežily. Kolem říčky vede po obou stranách asfaltka, břehy jsou zavalené odpadky, do vody nevleze ani noha. Zato podél toku stojí honosné restaurace, jedny z nejdražších a nejlepších ve městě.

Lidské rány zasazené Jerevanu jsou všudypřítomné: rozestavěná torza obrovských domů, devíti a více podlažních budov, roztrhané útroby betonových plátů, železných konstrukcí, trčících nepohyblivých jeřábů. Tito stavební kostlivci jsou důsledkem vysoké migrace a nestálosti regionu. Stát založený na korupci a rodinném dohazování úřadů, zakázek a privilegií nemůže zaručit, že se tu myšlenky či stavby dotáhnou až do konce. Přímo nad nejhonosnější památkou Jerevanu – kaskádou s fontánami, sochami a galeriemi – se tyčí obrovský kráter s naházeným materiálem, obehnaný ostnatým drátem. Je to památka megalomanského projektu prezidenta Roberta Kočarjana, nad níž pořád čouhají zrezivělé stavební jeřáby a tabulka…