Jsi fakt hustá

Na čerstvě zeleném trávníku před skautským střediskem v brněnské čtvrti Juliánov pracuje několik desítek dětí a teenagerů. Chystají společně půdu na to, aby do řádků zasadili byliny a zeleninu a položili základ komunitní zahrady. Drobná šestnáctiletá hnědovláska Lucie Myslíková se skautskou přezdívkou Bobo se v davu dětí na oddílovém setkání snadno ztrácí. Na schůzku přispěchala hned ze školy a nemůže se moc dlouho zdržet. Čeká ji další novinářský rozhovor o antifašismu a po něm bude v kavárně v centru Brna uvádět řečníky na akci pořádané iniciativou Limity jsme my – o tom, proč má smysl v Česku zastavit těžbu uhlí a věnovat se podpoře efektivnější energetiky.

Na zahradě žertuje s malými skautkami a baví se s novináři: jak šla na 1. máje na akci Kdo si hraje, nehajluje, která spočívala v tom, že se skupiny Brňanů vydaly na místa ohlášená jako místo setkání neonacistů. Každý si měl připravit pozitivní program podle své nátury – někdo jezdil kolem na bicyklu s transparenty, někdo zpíval a někdo tančil. Lucie s dalšími asi patnácti skauty „jen tak hopkali“ kolem zamračených chlapců v bomberech s transparenty (na tom jejím byl nápis „Vychováme i vaše děti“). Drobná dívka vypráví, jak pískali na píšťalky, aby přehlušili obvyklé projevy o zlých uprchlících a „nepřizpůsobivých“ občanech. A jak se jí v jeden okamžik toho prosluněného pondělního odpoledne proměnil život.

Každý jinak

Všechno odstartoval snímek amatérského fotografa Vladimíra Čičmance, který dívku…