Boj o Bondyho
Ač to zní skoro neuvěřitelně, tématem jedné ze současných mediálních kauz je poezie. Vedení brněnské konzervatoře zakázalo Pavle Limmlové, osmnáctileté studentce 3. ročníku herectví, přednes textu Egona Bondyho ve škole i na prestižní soutěži v Poděbradech kvůli vulgaritě.
Chvilku na rozhovor jste si našla o přestávce po občanské nauce. Svoboda slova, umělecká svoboda… To jsou témata, která se do tohoto předmětu i k „vaší kauze“ přímo nabízejí. Došlo v hodině i na ně?
Ano, měla jsem popsat svoji verzi.Po škole se totiž nese šuškanda, oficiálně nebyli profesoři s kauzou seznámeni, třeba profesorka občanské nauky se o ní dozvěděla z médií.
Jak ta verze zní?
Nastudovala jsem v rámci předmětu umělecký přednes textu ze sbírky básní Deník dívky která hledá Egona Bondyho. Autor ji napsal v roce 1971 a má kolem šedesáti stran. Já jsem vytvořila montáž prezentovatelnou na jevišti. Šlo o text, který jsem si vybrala a nastudovala s profesorkou Věrou Zástěrovou, což je běžný postup. Z předmětu jsme v pololetí klasifikováni, prezentujeme jej na školní „předváděčce“ před komisí z řad profesorů hereckého oddělení a před spolužáky napříč ročníky. Přihlásily jsme se také do soutěže Poděbradské dny poezie. Až potud bylo vše v pořádku…
…a kdy se to zvrtlo?
Někdy kolem půle dubna jsem text interpretovala před komisí ve složení výchovná poradkyně a zástupkyně ředitele školy, přítomná byla i paní profesorka Zástěrová. A bylo mi sděleno, že text nebudu smět přednést na soutěži ani před spolužáky ve škole, zkrátka že s ním nebudu vystupovat: nikde a nikdy. Že mě sice oklasifikují, ale tím to končí.
A důvod?
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
