Štěstí v panelácích mezi lesy

Na mapě je to jen malý flíček – pár šedých obdélníků značících lidská obydlí v moři zeleně Slavkovského lesa, chráněné krajinné oblasti kousek od německých hranic. Široko daleko tu jinak po lidských sídlech není stopa a naživo se obraz z mapy zhmotní v plné kráse: asfaltku k šedým obdélníkům lemují aleje starých, silných stromů, které tu nikdo nekácí, měkkou trávou v hlubokých lesích protékají malé bystřiny, kmeny přirozeně padlých velikánů tady leží halabala porostlé mechem vedle mokřadů a rašelinišť a nad tím vším naprosté, zřetelně slyšitelné ticho. Mezi lesy se ve zvlněné krajině táhnou louky a na nich se pasou skupinky krav.

A pak se na cestě rajskou přírodou otevře nečekaný výjev. Na kusu rovného území tu najednou stojí čtyři sedmipatrové paneláky. Ty šedé obdélníky z mapy. Jsme na místě, v obci Rovná, kterou tu v šedesátých letech minulého století postavila vláda jako modelovou socialistickou ves pro tisíc zemědělců a jejich rodin. Záměr byl znovu a vzorově osídlit pohraničí, které se ne a ne vzpamatovat z vyhnání původních obyvatel – českých Němců – a ze zboření jejich vesnic. Dnes je možné říct, že tehdejší záměr v jistém ohledu neuspěl: v bývalém slavně postaveném státním statku pracují nastálo dva muži. Na druhou stranu tu ale stovky lidí zůstaly nebo se přistěhovaly a žijí v tom zvláštním ostrůvku starých časů uprostřed hvozdů dál.

Zase za blbce

Na zastávce pod paneláky stojí dvě ženy a čekají na polední autobus do Sokolova. Pětatřicetiletá…