Prolomit mlčení
S Terezou Nvotovou o tom, proč právě s ní mluvil Vladimír Mečiar, na jaký film se nejhůře shánějí peníze a jaké jsou největší mýty o znásilnění
Do českých kin právě vstoupil váš film Špína. Jde o syrový snímek o znásilnění sedmnáctileté dívky. Jak se na takový film shánějí peníze?
Je to můj první hraný film, takže moc srovnání nemám, ale v tomto případě jsou soukromé zdroje naprosto vyloučené. Žádná firma ani značka či filantrop nechtějí být spojováni s tematikou sexuálního násilí a zneužívání.
Jste si tím jistá?
Ano, protože jsme to zkoušeli. Firmy raději podpoří nějaký pozitivní film typu Špunti na vodě. Tím pádem jste odkázáni na fondy a televizi. Což je správně, protože jsou to veřejnoprávní zdroje, které mají podporovat společensky důležitá témata. To ale neznamená, že se do toho vrhají. Celý projekt byl takový vabank – začali jsme točit bez peněz, respektive jsme měli nějaké peníze z FAMU, ale začít točit jsme museli, abychom mohli na fondu předvést nějaké ukázky. Na Slovensku jsme žádost podávali třikrát a až napotřetí se to podařilo. A dodnes řešíme, komu co dlužíme. Ale je to ten typ filmu, který je prostě nutné natočit, i když z toho nikdo nebude mít moc profit.
Znásilnění je téma, o němž se moc nemluví a které je obestřeno řadou mýtů. K těm nejznámějším patří, že obětí bývá zpravidla vyzývavě oblečená žena nebo že oběť je za celou situaci spoluzodpovědná tím, že se agresi účinně nebránila. Setkali jste se s tímto pohledem na debatách po prvních projekcích?
Ano, ale nepřekvapuje mě to. Tuhle debatu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu