Poselství Ivana Langera

Ivan Langer se vrátil. Sice ne přímo do nějaké politické funkce, ale výrazně vstoupil do české politické debaty. Jeho status na Facebooku o Andreji Babišovi a vládě, která nás podle něj vede na popraviště, publikovala některá internetová média a následně o něm s Langerem mluvil Martin Veselovský v DVTV. Rozhovor je to více než zajímavý, protože tak trochu pomáhá chápat, kde jsme a jak jsme se tam ocitli.

Bývalý místopředseda ODS a ministr vnitra Ivan Langer má ve svém hodnocení Babiše a vlády v mnoha ohledech pravdu. Ostatně i tento list mnohokrát kritizoval přílišnou regulaci a zasahování do soukromí občanů, které by stát evidentně rád vedl za ruku. Martin Veselovský však kladl mnohem podstatnější otázky: uvědomuje si Langer, že i on se svou stranou pomohl Babišovi, aby se dostal tam, kde je?

Odpověď byla výmluvná. Langer se rozčiloval, že novináře zajímá minulost. Obecně máloco dokáže české politiky tak rozčílit jako to, když se jich někdo zeptá na jejich staré činy a dá je do souvislostí. A přitom stále platí, že kdo chce omezit moc Andreje Babiše, což je vzhledem k jeho rostoucímu apetitu důležité, musí nejdříve stanovit diagnózu a na základě této diagnózy začít s léčbou.

Zapomínání je ale naší nemocí a Babiš je toho důkazem. V devadesátých letech byl symbolem klientelismu, zákulisních čachrů (viz třeba kontakty s Langerem, kterému šel i na svatbu) a drsných obchodních praktik. Přesto v roce 2011 Česko zasáhlo ohromující nadšení, když Babiš ohlásil, že zemi zachrání a vstoupí do politiky. Na této stránce Respektu tehdy k té absurditě vyšlo: „Zkuste si představit, že uběhne pár let a v současnosti všemi proklínaný a kritizovaný Aleš Řebíček oznámí národu, že je naprostý skandál, co se v téhle zemi děje: ,Vládne tu korupce, chybí řád a zemi řídí klany srovnatelné s italskou mafií a já to chci změnit,‘ může třeba prohlásit. Myslíte, že je to nereálné? Že by mu nikdo nevěřil? Mýlíte se.“

A máme to tu znovu. Ivan Langer, muž, který musel z politiky odejít kvůli aférám, jehož voliči v roce 2010 vykroužkovali, takže se nedostal do sněmovny, nejenže teď lamentuje nad špinavou politikou, ale hlavně není schopen ani minimální sebereflexe. Přitom i jeho chyby umožnily Babišovi opanovat politickou scénu.

Návraty do politiky jsou možné, někdy i žádoucí. Ale pomohou pouze tehdy, když navrátivší se politici dojdou poznání, kde chybovali. V Česku to však evidentně není třeba, protože tady neřešíme politické principy, ale jen hledáme někoho, kdo vyžene toho druhého. Po čase ztrácíme paměť a začneme obdivovat ty, které jsme před lety vyhnali.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor