Kdo smí sahat na naše děti
Případ Fabianová přinesl do Česka otázku, zda nezakázat dotyky ve školách. Západní zkušenosti velí k opatrnosti.
Čtrnáct dětí hrajících si s učitelkou na koberci za školními lavicemi už se těší ven. Vyučování před hodinou skončilo, začala odpolední družina a rtuť teploměru v prvním dubnovém týdnu šplhá k letním teplotám. Všichni netrpělivě čekají, kdy společně vyrazí do slunečného dne. Když hra zhruba po třetí hodině skončí, čeká je trochu zvláštní cesta, kterou podstupují každý den od loňského září. Třídní učitelka místních druháků Vanda Fabianová je odvede na autobus odjíždějící ze vsi Doloplazy do vedlejších Tršic, kde žáci bydlí. V Tršicích je přitom také základní škola a všechny tyhle děti do ní ještě v loňském školním roce chodily. „Pak ale pan ředitel vyhodil paní učitelku a my jsme šli za ní sem,“ vysvětluje osmiletý Lukáš každodenní nepraktický přesun. „Vyhodil ji, protože si myslel, že nás sexuálně obtěžovala. Nevím, co to je, ale říkali to v televizi.“
Případ Vandy Fabianové (43), která na škole v přírodě pomáhala prvňákům se sprchováním a dostala za to okamžitou výpověď, plní s přestávkami média od loňského léta. A před dvěma týdny se dočkal soudní dohry. Olomoucký okresní soud dal za pravdu učitelce a rozhodl, že její výpověď ze školy je neplatná. Podle rozsudku se svou asistencí v koupelně ničeho nevhodného nedopustila. „V Tršicích jsem učila jedenáct let a obvinění bylo pro mě naprostý šok,“ vzpomíná Fabianová, dnes již s úsměvem. „Chtěla jsem u soudu očistit svoje jméno. A to se mi podařilo.“
Z hlediska práva je tedy kantorka nevinná, mezi odborníky ale zdaleka…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu