Tomáš Baťa, to byl přece ten hodný starý pán, který k nám po revoluci jezdil vyprávět o tajích kapitalismu. V devadesátých letech byl až kultovní osobou. Inkarnace svého otce, zakladatele slavného impéria. Nositel baťovského étosu, který se dotkl svatého grálu v podobě ideálního (a idealizovaného) zlínského obuvnického závodu. A ještě měl takového strejdu, ale to byl prý tak trochu nácek, takže se o něm moc nemluví. Jak se vlastně jmenoval? Tak by se dalo shrnout povědomí o rodu nejslavnějších českých podnikatelů.
Jan Antonín Baťa byl v roce 2007 oficiálně zproštěn falešného obvinění z kolaborace, kvůli němuž byl o 60 let dřív v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům a ztrátě majetku. Přesto v mnoha lidech přetrval dojem, že nebyl pravým Baťou a nemá patřit do uctívané rodiny. Jeho potomci, jihoamerická větev Baťů, se však posledních deset let pokoušejí vrátit svého předka do českého povědomí a zajistit mu skutečnou rehabilitaci.
Na jeho život beze zbytku platí klišé, že by vydal na román. Vznikl ovšem až více než padesát let po jeho smrti a náhodou. Hispanistka, překladatelka a spisovatelka Markéta Pilátová se před deseti lety jako novopečená učitelka češtiny pro krajany v Brazílii seznámila s Dolores Baťa Arambašič, vnučkou Jana Antonína, který tu od roku 1941 budoval nové baťovské impérium. A během rozhovorů se začala rodit kniha S Baťou v džungli, jež se snaží naplnit jeho poslední slova: „Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.“
Magie po česku
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
