Začátek konce?
V Sýrii možná dochází ke změně, Česko na ni ale zatím není připravené
Pokud chce Donald Trump ukázat, že je lepším prezidentem než jeho předchůdce – a to patrně chce –, nemá k tomu lepší pole působnosti než v Sýrii. Barack Obama jako odpůrce války v Iráku bez potíží vyslyšel tu výraznou část americké společnosti, která už měla dost drahého a politicky málo efektivního iráckého vojenského angažmá, a nechtěl do něčeho podobného zabřednout o kus dál. Výsledek známe: do Sýrie se natlačilo Rusko a spolu s Íránem drží u moci nesmírně brutální režim Bašára Asada, který se ještě do minulého čtvrtka zdál být neohroženě v sedle.
Jestli na tom něco zásadního změní minulý týden a americký raketový útok na Asadovu vojenskou základnu, podezřelou z použití chemických zbraní proti civilistům, není jasné. Nálada se však rapidně mění. Z českého pohledu je ale také důležité, že naše vládní administrativa není na takovou změnu připravená.


Svoji, ne ruskou politiku?
Vojenský efekt nočního útoku, při němž americké bitevní lodě vystřelily na vojenské letiště u města Homs šest desítek raket Tomahawk, opravdu nelze přeceňovat. Asadova armáda jištěná Rusy si užívá pocitu vítězství nad opozičními skupinami a díky ruské podpoře není momentálně v Sýrii nikdo, kdo by ji ohrozil. Na tom těžko něco změní i americké dálkové ostřelování. Jeho možný efekt ostatně ukazují také dva a půl roku trvající americké letecké údery na pozice Islámského státu, které bez pozemní intervence nedokázaly IS zničit.
Zeman nedokázal říct, jestli se má…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu