Kdo zařadí zpátečku?

Český filozof, novinář a šéfredaktor rozhlasové stanice Vltava Petr Fischer nedávno v Právu mimo jiné nabídl analýzu našeho časopisu. Fischer Doslova uvedl, že jsme příkladem lidí, kteří chtějí setrvávat na „starém paradigmatu“, jež přitom už neexistuje.

„Vezměte si třeba časopis typu Respekt. V rámci onoho mezivládí se jeho redakce brání tím, že trvá na možnosti přehledného světa a soustřeďuje kolem sebe jedince, kteří sdílejí stejný liberální sen. I to je takový miniklub, byť do něj patří desítky, možná stovky tisíc lidí. Tahle obrana je ale sebedestruktivní, protože svět už nezařadí zpátečku a vše, co mu bude stát v cestě, převálcuje. Fanoušci Respektu na to možná nebudou připravení, protože ani oni nejsou moc zvyklí komunikovat.“

Po přečtení těchto řádek se člověk znovu cítí jako žáček, kterého paní učitelka plácá přes prst, když ho zabořil do omáčky buchtiček se šodó. Ale i když Petr Fischer nenabízí žádnou alternativu, stojí za to na jeho kritiku reagovat.

Historička Christiane Brenner ve své knize Mezi Východem a Západem přesvědčivě dokládá, že ke komunistickému puči v roce 1948 vedlo mimo jiné to, jak se po druhé světové válce zásadně změnil jazyk, který se v tehdejším Československu používal ve veřejném prostoru. Jak středové, dokonce i pravicové strany, intelektuálové a média převzali slovník komunistů. Mluvilo se jen o socialismu, o tom, že lidská svoboda je méně podstatná než společný národní cíl. Edvard Beneš v roce 1945 prohlásil: „Nevrátíme [se] do roku 1938. Víme, že liberální společnost je anachronismem v teorii i praxi.“

Jestli Petr Fischer ztratil důvěru v liberální společnost, která se tu vytvářela po roce 1989, je to jeho volba, ale těžko chápat, proč to žádá i po druhých. A ještě je ostouzí, že neumějí komunikovat. Jestli něčemu věnuje pozornost Respekt, ale také většina relevantních médií u nás i ve světě, tak je to právě proměně našeho světa. A že je nutné se na tuto proměnu připravit.

To však neznamená, že se kvůli tomu má Západ zříci svých hodnot. Lidskou svobodu, parlamentní demokracii, respektování pravidel a spolupráci ve sjednocené Evropě není nutné házet do koše. Pokud někdo tyto hodnoty převálcuje, pak proto, že jsme to dovolili. A nevidíme jako dobrou strategii u takové proměny asistovat tím, že ji akceptujeme dřív, než nastane.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor