Touha, elektřina, pokrok

Můj theremin je hudební nástroj, hudební nástroj rozeznívaný vzduchem… V každém okamžiku stojíte před skříňkou s rukama ve vzduchu jako dirigent. To je podstata tajemství thereminu: vaše vodivé tělo je dirigentem proměňujícím ticho v hudbu,“ promlouvá hlas Lva Těrmena (1896–1993) v životopisném románu inspirovaném jak jeho šťastnou dekádou ve Spojených státech, kde zářil mezi uměleckou smetánkou, tak následným desetiletím ve Stalinových věznicích.

Milostná touha, elektřina a vzrušení z modernistického pokroku jsou hlavní síly, které ženou vpřed literární prvotinu kanadského hudebního blogera Seana Michaelse. Podobně jako dobová představení seznamující veřejnost s revolučním bezdotykovým nástrojem byla čímsi mezi koncertem, magickým varieté a vědeckou demonstrací, tak i kniha osciluje mezi milostným románem, špionážním thrillerem a příběhem nepraktického génia chyceného v soukolí moci. Pětatřicetiletý Michaels patří k průkopníkům hudební žurnalistiky nové generace, jeho blog nabízel od roku 2003 jako jeden z prvních ke stažení mp3 ukázky, přesto si za hlavního hrdinu zvolil vědce a konstruktéra, který éru populární hudby teprve předznamenává, a spíš než fascinace novým zvukem ho přitahuje Těrmenův osud. Tedy především kontrast divokých let v New Yorku ve víru avantgardy a jazzu, kde Michaels zároveň domýšlí jeho vyzvědačskou činnost, s následnou realitou na Kolymě, kde vězni umírají na podvýživu a šikanu.

Dirigenti éteru ale nejsou kniha, která by přinášela…