Takhle žít nechceme

Byla neděle ráno, vzduch byl studený, ale už v něm bylo cítit blížící se jaro a jasné nebe slibovalo slunečný den. Chodníky na Tverské, moskevské centrální třídě, byly lemované lidmi, kteří mířili na nepovolenou demonstraci proti korupci svolanou opozičním politikem Alexejem Navalným. Nebylo vidět příliš mnoho transparentů ani se moc nezpívalo, heslem dne bylo prostě přijít, ukázat se, popisuje zpravodaj časopisu The New Yorker Joshua Yaffa poslední březnovou neděli v Moskvě. Nic nenasvědčovalo tomu, že se v onen den stane něco zvláštního. Z toho čistě modrého nebe ale přišel blesk, který nečekal ani Navalnyj. Tisíce lidí vyšly na jeho výzvu do ulic nejen v metropolích Moskvě a Petrohradu, ale i v desítkách provinčních měst a městeček od západní výspy Kaliningradu až po Vladivostok na Dálném východě. Podle odhadů stanice Echo Moskvy se protestů účastnilo celkem asi osmdesát tisíc lidí. Na Tverskou přišly tisíce lidí, v některých oblastech ale šlo o pouhé desítky protestujících. Rusko sice v letech 2011 a 2012 zažilo velké protesty, ty se však omezily na několik velkých měst. To, co se stalo poslední březnovou neděli, země ve své postkomunistické historii nepamatuje.

Na rozdíl od všech protestů za posledních dvacet let byla velká část demonstrujících velmi mladých, často to byli ještě středoškoláci. Do ulic vyšla generace, která už nezažila rozpad Sovětského svazu a chaos, který následoval. Většina z nich pamatuje v čele Ruska pouze jediného muže – Vladimira Putina.

…