Nekádrujte mě

Když prezident Miloš Zeman navrhl do rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spisovatelku Lenku Procházkovou jako náhradu za zesnulou předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou, podle životopisu se jevila jako vhodná kandidátka. Sama na vlastní kůži poznala nepřízeň totalitního režimu: jako dcera spisovatele Jana Procházky, jedné z tváří pražského jara, byla během normalizace vyhozená ze školy, po podpisu Charty 77 se živila jako uklízečka, publikovala texty v samizdatovém nakladatelství Petlice po boku svého tehdejšího partnera, spisovatele Ludvíka Vaculíka, se kterým má dvě děti. „Projevila odvahu v době, kdy nebyla levná,“ vysvětlil výběr mluvčí Hradu.

Proti se ale postavili zaměstnanci ústavu Petr Blažek a Miroslav Vodrážka, kterým vadí, co Procházková dělá dnes – totiž že vystupuje na komunistických akcích vedle kovaných stalinistů a píše články, v nichž podle historiků ÚSTR zkresluje a zjednodušuje historii. Blažek s Vodrážkou poslali své výhrady senátorům, kteří budou nového člena 19. dubna volit. Jejich dopis rozproudil debatu, kdo tu má řídit úřad studující historii a totalitní ideologie.

Něco se zvrtlo

Samotná Lenka Procházková nemá o tu debatu velký zájem. Žádost o schůzku odmítá, ke kandidatuře se nechce vyjadřovat. Na otázku, zda její směřování do úřadu zkoumajícího totalitu není v rozporu s tím, že dnes vystupuje na jednom pódiu s lidmi, kteří tuhle dobu velebí jako něco hodného zopakování, odpovídá stručně: „Pravda…